Fiskální impulz, ten by nám šel

Jaké jehly v kupce sena, pryč s floskulemi: na této planetě se v letošním roce hledají zastánci rozpočtové odpovědnosti zhruba stejně snadno jako tmavé vlasy na hlavě autora komentáře.

Ten obrat je pozoruhodný: deset let zpátky dokázala Evropská komise během jednoho roku otočit o 180 stupňů – od měření „výkonu“ členských zemí podle fiskální expanze k posuzování toho, jak „ambiciózně“ je nastaveno jejich „fiskální úsilí“. Letos nějaké fiskální úsilí fakt neřeší nikdo, ani kdysi exemplární Německo, a podle toho budou veřejné finance ve všech zemích postižených koronavirem vypadat. V tak mimořádném roce je nutné brzdit pád spotřeby, držet zaměstnanost a zkusit rozhýbat veřejné investice. O to zajímavější bude sledovat, jak se k normálu, včetně veřejných financí, jednotlivé země došplhají v příštím roce a těch následujících.

Pokud jde o Česko, jsou tady dvě podstatné věci. Zaprvé účinnost podniknutých opatření z hlediska spotřeby a investic a zadruhé vzít na vědomí, že když všichni dělají to samé, nevyhnutelně dostanou jiné výsledky, což předznamenává vývoj do budoucna.

Strašidlo schodek

Jak oznámilo české ministerstvo financí, hospodaření státního rozpočtu na konci července skončilo deficitem očištěným o saldo vztahů s EU (lépe se čerpá) 209 miliard korun. Samozřejmě, že je to historický rekord. Ale i kdyby vláda nechala běžet vývoj samospádem, jinak řečeno neposkytla žádné úlevy, které snížily příjmy, a nezvedla výdaje oproti původnímu schválenému rozpočtu ani o pětník, skončil by státní rozpočet na tuto roční dobu strašidelným schodkem 97,2 miliardy.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit