Bylo to maso. Penta končí prodělečnou anabázi

Jaké to je, když investiční dravci narazí na skutečné řezníky? Anabáze skupiny Penta v masném průmyslu po 14 letech končí prodejem masokombinátů.

Bylo to maso. Penta končí prodělečnou anabázi
ilustrační foto | Tomáš Novák týdeník HROT

Když koncem října 2010 miliardář a spolumajitel Penty Jaroslav Haščák osobně vyrazil z Bratislavy limuzínou do Vídně, šlo do tuhého. Nejel na nákupy ani za tamní kulturou. Spěchal do centrály rakouské bankovní skupiny Erste hasit požár nebývalých rozměrů.

Na kobereček si ho pozvali Wolfgang Hargassner, skupinový ředitel akvizičního financování, a šéf pro velké korporátní klienty Erste Group Gernot Heschl. Haščák měl rakouským bankéřům vysvětlit situaci kolem projektu středoevropských masokombinátů, které Penta od roku 2006 skupovala pod hlavičkou holdingu Carnibona Group.

Erste jako jedna z dlouholetých partnerských bank Penty pomáhala financovat nákupy producentů masa na Slovensku a v Maďarsku, po několika letech však byla vývojem masného byznysu Penty značně znepokojena. Ziskovost akvírovaných projektů se oproti předloženým plánům dramaticky propadla, čímž Penta porušila některé kovenanty, tedy podmínky akvizičního financování. Rázem se z toho stala natolik třaskavá záležitost, že místo lokálních manažerů Erste a České spořitelny v Praze a Bratislavě se do toho vložila přímo Vídeň. Ostatně nešlo o malé peníze.

Bolestivá zkušenost

V době Haščákovy vynucené návštěvy rakouské metropole měla Penta v masu nainvestováno přes 200 milionů eur, tedy asi 5,3 miliardy korun. Z toho zhruba polovinu tvořil dluh u bank. A Erste patřila k jednoznačně největším bankám u projektu.

V té době už se navíc intenzivně chystala akvizice českého masokombinátu Schneider, kterou měla financovat opět Erste asi 20 miliony eur. Krátce nato i šéfové Penty hovořili o masném byznysu jako o bolestivé zkušenosti, ze které bude velmi obtížné se vysekat beze ztrát. Pragmatický Haščák se proto v té době rozhodl raději zachránit dobré vztahy s bankami a problematické úvěry ze sta procent vyplatit.

Už v roce 2012 tvořila přímá finanční expozice Penty v masném byznysu přes 250 milionů eur, zatímco bank nula. Přes značnou snahu obrátit masný projekt k lepšímu se situace rok od roku zhoršovala a stala se zřejmě největším investičním přehmatem v bezmála třicetileté historii Penty. Masná anabáze, ve které si investiční štiky z Penty několikrát naporcovali zkušení řezničtí mazáci, skončila minulý týden, když její masokombináty převzal americký potravinářský obr Smithfield Foods. Zvítězil v tendru, který se táhl několik měsíců a kterého se zúčastnilo několik oborových hráčů. Američané přebírají Mecom Group (z Carnibona Group) se závody na Slovensku a v Maďarsku s celkovými tržbami 138 milionů eur. Prodejní cenu strany obchodu neuvedly, ale podle odhadů z trhu jde maximálně o desítky milionů eur.

Jedná se o dílčí vítězství. Mecom už je v bilanci Penty dávno odepsaný, takže z pohledu účetního roku 2021 skupině vytvoří příjemný zisk. Pro Marka Dospivu a spol. je však mnohem důležitější, že jejich příběh v byznysu s masem konečně skončil. Z pohledu projektu jako celku jde totiž o průšvih, ve kterém partnerům Penty nenávratně zmizelo nejméně pět miliard korun.

Dobrý nápad

Začátek byl přitom slibný. Psal se rok 2006 a Penta vypadala jinak než dnes: byla agresivní aktivní private equity skupinou, která byla prakticky u všeho, co se na trhu šustlo. Kupovala firmy jako na běžícím pásu, nebála se těžkých restrukturalizací, útočných nájezdů ani veřejných tendrů. Měla krátký, mnohdy pěti- až osmiletý investiční horizont. Koupila firmy, restrukturalizovala je, přikupovala k nim další, spojovala je do větších celků, konsolidovala celá odvětví a tyto celky následně prodávala. Měla za sebou úspěšné projekty, například Severomoravské vodovody a kanalizace, Žabku, Fortunu a další.

S vizí konsolidovat masný průmysl v regionu přišel Eduard Maták, v té době ještě jako investiční ředitel. Z tehdejších partnerů mu v projektu kryl záda Jozef Špirko, který už dnes ve skupině nepůsobí.

„Masoprůmysl není dostatečně konsolidovaný, všichni dělají všechno. Máme zájem vytvořit propojený komplex výrobců také v Česku, Maďarsku a Polsku,“ říkal v prosinci 2006, kdy Penta získala první masokombinát PM Zbrojníky, jednoho ze čtyř největších zpracovatelů masa na Slovensku té doby.

Iain Child ještě v barvách společnosti Deloitte radil Pentě s masoprůmyslovým projektem. Dnes je jedním z partnerů skupiny.
Archiv

Matákovou parketou v Pentě přitom bylo a dodnes je zdravotnictví. V roce 2011 se Maták stal jedním ze společníků skupiny, avšak letos se shodou okolností z vlastnické struktury po deseti letech stahuje. Že by jeho odchod souvisel právě s prodejem Mecom Group, zástupci skupiny odmítli. Podle oficiálního prohlášení z Penty odchází po vlastní úvaze.

Na projektu navíc s Pentou spolupracovali poradci ze společnosti Deloitte, které v té době reprezentoval Brit Iain Child, další z dnešních partnerů Penty.

PM Zbrojníky Penta získala od známého slovenského byznysmena Jána Kováčika, někdejšího spolumajitele TV Markíza a zkrachovalé produkční společnosti Forza a současného bosse slovenského fotbalového svazu. Za 75 procent zaplatila v přepočtu přes 200 milionů korun a další stovky milionů do podinvestované fabriky napumpovala.

Hlavní ofenziva v oboru ale přišla o dva roky později, kdy Penta ovládla největšího hráče na Slovensku Mecom Group a zároveň předního maďarského producenta masných výrobků Debreceni Group.

Zejména akvizice slovenské jedničky, které patří třeba největší masokombinát na Slovensku v Humenném, byla extrémně nákladná. Za podnik Penta údajně zaplatila bezmála 100 milionů eur, ale cena se brzy ukázala jako přemrštěná. Ziskovost podniku krátce po převzetí nenaplnila očekávání. Mecom Group navíc Pentě prodával svérázný továrník Ján Molnár. Ten měl původně Pentě s masným průmyslem pomáhat jako strategický partner, ale brzy se s ní rozešel a začal se věnovat vlastnímu podnikání. Asi čtyři roky poté navíc spustil v Humenném vlastní výrobu masa pod značkou Althan.

Špatný nákup

Jako velké terno se neukázalo ani Maďarsko, kde bylo potřeba investovat do zázemí. Přesto se Penta kolem roku 2010 svých plánů nevzdávala a v Maďarsku přikoupila ještě výrobce uzenin a paštik Kaiser a rozhlížela se dál.

V té době už měla Penta v oboru nainvestováno více než 200 milionů eur. Celkové tržby z masa sice atakovaly 250 milionů eur, avšak prognózy o budoucím růstu se začaly drolit. Stejně tak dramaticky klesala ziskovost. A právě tehdy přišel rozkol s bankami a Haščákova nucená výprava do Vídně.

V té době už masný byznys začal aktivně řídit a zachraňovat Iain Child, nový partner Penty, a také investiční ředitel Marián Slivovič. Mnohem více se o něj zajímal sám Haščák.

 

Přesto se skupina nevzdávala cíle vstoupit do dalších zemí, celý trh v regionu konsolidovat a následně masný holding se ziskem co nejrychleji prodat některému z globálních hráčů. Exit byl původně naplánovaný na rok 2013, pak se posunul na rok 2015. V té době Penta aktivně vyjednávala zejména s dánským obrem Danish Crown a španělskou potravinářskou skupinou Campofrio. Avšak nepříznivá realita v akvírovaných firmách nakonec celý prodej oddálila na neurčito.

Mezitím si to Dospiva a spol. rozdali o masné pozice v Česku s Andrejem Babišem. Penta měla od Babiše dokonce kupovat Kostelecké uzeniny a Maso Planá, ale z obchodu sešlo. Právě z této operace zůstává mezi současným premiérem a vládci Penty pachuť nepřátelství. Babiš ještě dnes někdy v neformálním hovoru rád připomene, že se jej Penta v tomto případě pokusila podvést. Eduard Maták měl dle této legendy porušit některé dohody, když mu údajně komplikoval výkup akcií od minoritních akcionářů v Kosteleckých uzeninách. Oficiálně se k této historii dnes nikdo vyjadřovat nechce. Každopádně ze spolupráce sešlo, stejně tak se Penta nedohodla se skupinou J&T a Danielem Křetínským, kteří v té době ovládali výrobce uzenin Krahulík a Kmotr.

Na konci roku 2011 ale přišel na řadu další významný a velmi kontroverzní obchod. Penta uzavřela dohodu s rodinnou řeznickou společností z Plzně Schneider s tržbami přes tři miliardy korun, kterou v té době řídil tvrdý obchodník a dědic řeznického rodu Robert Schneider.

„Lidé v Pentě věděli, že bez Česka jejich plán nebude fungovat. Museli zde někoho koupit. A tak se začalo říkat, že klíčem k českému trhu je Schneider. Že bez něj se neobejdou. A Robert si byl vědom, že díky tomu je v tom obchodě ten silnější. A využil toho bezezbytku,“ vzpomíná pamětník tehdejšího dění z branže, který ale nechtěl mluvit na jméno.

Původně skupina oznámila se Schneiderem komplexní strategické spojenectví. Podobně jako v případě slovenských továrníků pár let předtím měl Robert Schneider zůstat společníkem Penty ve společném masném holdingu. I v tomto případě partnerství zůstalo pouze na papíře.

Soupeř Schneider

Místo toho Penta, z dnešního pohledu dost nepochopitelně, převzala za více než 50 milionů eur jen výrobu, tedy hlavně masokombinát v Plzni, a značku. Avšak distribuci a asi 100 značkových řeznictví si ponechal plzeňský byznysmen.

Ten se navíc z byznysu nestáhl a začal Pentě brzy velmi tvrdě konkurovat. Odešlo za ním mnoho klíčových zaměstnanců Schneideru, pod značku Zeman maso-uzeniny převzal krachující masokombinát v Příbrami a rozjel výrobu masa také v Zábřehu na Moravě.

Aby toho nebylo málo, masnému holdingu Penty tehdy šéfoval španělský management v čele s výbušným Josém Garridem Cristem. Tomu se sice podařilo zefektivnit výrobu a celý holding značně restrukturalizovat, zároveň ale rozpoutal cenovou válku s obchodními řetězci.

Schneider, Babiš, ale i další konkurenti toho využili a tržní podíl Penty v českém masu a uzeninách se dramaticky propadl. Nevyhnutelné se stalo skutečností v roce 2017, kdy Penta v Plzni propustila přes 200 lidí a po pěti letech marného boje výrobní závod v Plzni zavřela. Rok nato areál prodala americké strojírenské společnosti ze skupiny Warrena Buffetta Precision Castparts.

Následovala již několikátá vlna restrukturalizace celého holdingu Carnibona a další zavírání a ořezávání výroby. K dnešnímu dni tak Penta provozuje pouze čtyři závody, dva na Slovensku a dva menší v Maďarsku. Většina maďarské výroby se přesunula na Slovensko, stejně jako výroba značky Schneider. Celkově dnes skupina zaměstnává 1400 lidí.

Jen pro představu, ještě v roce 2010 Penta kalkulovala s tím, že její tržby z masného holdingu v roce 2014 překročí 450 milionů eur. Hrubý provozní zisk (EBITDA) skupiny se měl po akvizici Schneideru vyšplhat na 27 milionů eur. Tyto počty se ale velmi rychle ukázaly jako zcela odtržené od reality.

Za loňský rok, tedy 2020, Carnibona uvádí tržby ve výši 138 milionů eur, zisk EBITDA sice Penta nezveřejňuje, ale podle běžné marže v oboru se dá odvodit, že se v ideálním případě může pohybovat kolem deseti milionů eur.

„Penta naprosto podcenila specifika tohoto obtížného trhu, kde vždy býval značný podíl šedé ekonomiky, a to v oblasti zaměstnávání, ale i jiných daňových operací. To znamená, že se liší realita od toho, co finančníci dostávají k posouzení ve výkazech,“ hodnotí její působení dobře informovaný muž z okolí skupiny.

„Také proti ní šel vývoj ceny masa na světovém trhu a pochopitelně se jí nikdy nepodařilo přetlačit obchodní řetězce,“ dodává další důvody neúspěchu. A Penta také vždy narazila na silného protivníka na straně prodávajících.

Očividně jsou branže, kde jindy neprůstřelné modely oceňování firem a vážení rizika zkrátka nefungují. Tam, kde teče krev a řeže se do živého, má řezník vždycky navrch. A to i nad investičním dravcem, jakým Penta v minulosti bezesporu byla.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní