Buranská myslivost v kontextu moderní doby

Čeština je krásný a místy velmi záludný jazyk. Děti se o tom přesvědčí nejpozději ve třetí třídě, když dojde na vyjmenovaná slova. Po prvních katastrofálních diktátech většina postupně pochopí, kdy psát tvrdé „y“ a že zbytek je s „měkkým“. A pak přijdou chytáky – sličná slečna slynula krásou; pták měl dobré bydlo na bidle; odvezli umlít obilí do mlýna; myslivec se zamyslel na mýtině… A s nimi krkolomná vysvětlení, často zakončená frustrovaným zvoláním: „Prostě si to zapamatuj!“ Ale stejně to člověku nedá. Vážně je ten myslivec od myšlení? Jako že chodí do lesa přemýšlet? Není, v původním významu byl „myslivý“ ten, kdo něco stále usilovně a rád dělal – byl „myslivý v lovu“.

Původní význam už jsme pozapomněli, ale ve skutečnosti to funguje pořád stejně. Pokud myslivci na něco myslí, tak na svoji zálibu. V Česku je jich necelých devadesát tisíc, ale silou lobby (zejména proto, kolik jich je mezi poslanci a senátory) se jim málokdo vyrovná. A tak i více než ­třicet let po revoluci mají stále ­socialistická privilegia, i když už stát dávno není jediným vlastníkem polí a lesů. Zájmy těch dvou skupin jdou přímo proti sobě – myslivci přirozeně chtějí mít co nejvíc zvěře, aby bylo co střílet, sedláci a lesníci chtějí divočáků, daňků a jelenů mít podstatně méně, aby jim neplundrovali lesy a pole. Pro jedny jsou zvířata „národní bohatství“, druzí vidí hlavně škodnou. Pravda bude, jako vždy, někde mezi. Ale tím, kdo by měl v tuto chvíli alespoň trochu couvnout, jsou myslivci, protože zatím se chovají vyloženě podle staršího významu slova „mysliti“, prostě se chtějí dál oddávat svojí zálibě. Bylo by fajn, kdyby začali skutečně myslet. Víc se dočtete v naší reportáži.

Velký důvod k zamyšlení nám daly minulý týden potíže Silicon Valley Bank a strach, že se řítíme do další finanční krize. Ozvěny Lehman Brothers a finančního domina zatřásly celými globálními financemi, ale velmi rychle zase utichly. Jestli byla panika opravdu zbytečná, nic se neděje, nebo se ozvalo první zapraskání a na horních palubách dál tančíme jen na vlastní nebezpečí, se dočtete v tématu tohoto čísla.

V hlavním rozhovoru tentokrát řešíme s ekonomem Jakubem Seidlerem bydlení. Po letech strmého růstu cen se situace začíná překlápět a byty konečně zlevňují. Zní to jako jasný signál: kupujte. Tak jednoduché to ovšem není, protože dosáhnout na financování je dnes mnohem těžší. Přečtěte si, kdo, kde a jak má dnes vůbec šanci pořídit si bydlení.

V aktuálním Hrotu se také věnujeme debatě o návratu neplacených prvních tří dnů nemocenské nebo soumraku módního trendu „masa nemasa“. A určitě si nenechte ujít esej o prezidentských kancléřích v českých dějinách. Ten čerstvě odejitý, Vratislav Mynář, je mezi nimi skutečně výjimečný. Tak zoufale buranského přikrádače si na Hradě nehřály ani socialistické hlavy státu. V kontextu všech jeho lumpáren je pak Mynářova „myslivost“ v Lánské oboře vlastně jen historkou okresního formátu.