Bláznivá jízda na horské dráze s Romanem Prymulou

Jmenování nového ministra zdravotnictví je pokračováním zbytečných extrémů boje s koronavirem, jaké předvádí česká vláda.

V souvislosti s rapidně rostoucími počty nakažených koronavirem v Česku se hojně uvádí, že vláda situaci z jara zvládla, ale pak získaný náskok promrhala. Není to pravda. Vláda se dopouštěla zbytečně mnoha chyb už od samého počátku.

Prapříčiny současného rychlého šíření nákazy je potřeba hledat právě v polovině března, kdy kabinet Andreje Babiše vyšel vstříc poptávce z marketingových průzkumů volajících po drakonických opatřeních a Česko bez rozmýšlení zavřel. Radikální omezení osobních svobod začala obvykle platit v řádu hodin bez možnosti, aby se na ně mohl kdokoliv připravit. Pokud už jsme dostali pár dní času, měnila se nařízení ještě předtím, než vůbec začala platit. Nikdo pořádně nevěděl, co je nařízeno. Podnikatelé i jejich zaměstnanci přišli během hodin o zdroj obživy, všichni museli všude nosit roušku, třeba i při osamělé procházce v lese. Mnoho rodin ztratilo kontakt s příbuznými v cizině, pendleři i práci.

Podobná omezení zavedli (po českém vzoru) i ostatní země, ale bylo to po zralé úvaze, s časovou rezervou a často v mírnější, racionálnější verzi. Zaznamenaly tak o něco málo vyšší počty nakažených, ale také se vyhnuly psychicky nevyrovnaným strážníkům mlátícím dívky bez roušky i přetížení nouzových linek udavači hlásícími, že pod okny viděli chodce bez zakrytého nosu. 

Tedy jevům, které se Čechům brzy mimořádně zprotivily a z nadšených producentů roušek udělaly jejich neméně nadšené odpírače. Zbytečně radiální a chaoticky vyhlašovaná opatření vlády je pochopitelně po čase přestala bavit a odpor proti omezením narostl do výrazně vyšších rozměrů než v zemích, kde se zavíralo a nařizovalo pozvolněji, vláda lidem smysl svých kroků trpělivě vysvětlovala a dala jim čas se připravit.

Na to Babiš zareagoval jediným způsobem, jaký umí. Zcela v rozporu s realitou opět úplně obrátil, vyhlásil vítězství nad koronavirem a absolutní rozvolnění. Výsledek je ten, že Česko dnes patří mezi evropské země, kde jsou dopady druhé vlny koronaviru jedny z nejhorších. 

Výrazným spolutvůrcem zbytečně přísných omezení z první vlny a tedy zodpovědným za mimořádně vysoký odpor Čechů proti rouškám a spol. je i novopečený ministr zdravotnictví Roman Prymula. Že chtěl zemi, kde si stále značná část občanů pamatuje železnou oponu, zavírat na dva roky hranice, je jen jedním z jeho tehdejších brutálních přešlapů. 

Jmenování Prymuly ministrem je tak předzvěstí, že se místo časů bezstarostného ignorování nákazy opět vracíme do éry nepřiměřených, neodůvodněných a chotických státních omezení.

Kabinet Andreje Babiše se vyhnul mírně zvlněné opravené silnici a místo toho nasměroval republiku na horskou dráhu, jejíž certifikát bezpečnosti vypršel už před lety. S novým ministrem zdravotnictví se vozítko aktuálně blíží vrcholu, přičemž nevidíme, zda za zenitem koleje ještě pokračují. V lepším případě nás čeká hodně prudký sešup. V tom horším volný pád.