Zbraně, drogy, lichva? V tom nejedu

Není to tak, že když přichází krize, klepeme se radostí, tvrdí spolumajitel Natlandu Tomáš Raška.

Zbraně, drogy, lichva? V tom nejedu
Šéf Natlandu Tomáš Raška | Tomáš Novák týdeník HROT

S většinovým majitelem společnosti Natland Tomášem Raškou jsme se v posledních měsících viděli několikrát. S jedinou výjimkou vždy přijel na schůzku na skútru značky Vespa. „Ničím jiným už skoro nejezdím, je to paráda,“ vyprávěl Raška. A také to byl možná důvod, proč jeho poslední cesta autem za rodiči na jih Čech skončila zadřeným motorem. „Nesvítila žádná kontrolka, která by oznamovala nějakou hrozbu. V servisu mi tvrdí, že po skončení záruky ani svítit nemá. Už měsíc se tam s nimi hádám, co s tím,“ nevěřícně kroutí hlavou.

Na rozdíl od auta mu byznys poslední dobou jede velmi dobře. A další příležitosti pro Natland se jistě v dohledné době naskytnou. Do žádné divočiny se ale prý nepohrne, a stejně tak si na rozdíl od minulosti hlídá potenciálně kontroverzní investice, jako byla třeba ta do fotbalové Slavie. „Nekoukali jsme na to, s kým byla daná společnost historicky spojována, nejsem firemní kronikář,“ hájí se Raška. 

Po ekonomické krizi v roce 2008 se všichni vrhli na budování několika firemních pilířů s tím, že až jeden při další krizi spadne, ty zbylé firmu udrží. Teď ale některým spadly úplně všechny pilíře...

Poučení ze současné krize je zřejmé: neplatí už žádné ekonomické teorie, ani defenzivní, ani proticyklické, prostě žádné. Buď je sestřelila stávající situace, panika nebo rychle ušitá regulace. Sundala i spřízněné obory. Svět už nebude jako dřív. Ukáže se to především v dlouhodobém horizontu.

To zní jako klišé. V čem nebude stejný? 

Současná situace bude mít jistým způsobem vliv na spotřebu, míru konzumu, která citelně poklesne. Ovlivní i globální obchod a jeho formu. Již teď se objevují v některých, pro Evropu klíčových oborech, jako je třeba automotive, strategické iniciativy a diskuse o tom, jestli je závislost na produkci z Asie jediná cesta. Respektive jak ji omezit. 

Tady přijdou změny. Samozřejmě v kombinaci se soběstačností v dalších sektorech, potravinovářství, částečně ve zdravotnictví, farmacii a podobně. Zcela jistě bude snaha zkrátit dodavatelské řetězce, nemít je globální. Protože může zase přijít problém, zavřou se hranice a celý váš dodavatelský řetězec spadne. 

Pro Evropu je to paradoxně dobrá zpráva, ne? Bude se tu investovat, vrátí se ryze výrobní podniky… 

Tady přichází ta ale, na která nemá nikdo jednoznačnou odpověď. Třeba jaká je reálná schopnost v Evropě vyrábět, zda budou k dispozici dostatečné výrobní kapacity, jestli všechno bude možné zvládnout logisticky, jaká bude nákladovost takového řešení, koupěschopnost obyvatelstva. A nelze zapomenout na otázku, kdo tohle celé evropské řešení zaplatí. Evropě bude také chybět čínský přístup k obchodu, posilování pozic formou jistého subvencování.

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání týdeníku Hrot, které vychází 29. června. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní