Velký a překvapivě úsporný crossover

Nissan X-Trail e-POWER se mezigeneračně ohromně zlepšil. Je to velké pohodlné auto s originálním pohonem

Velký a překvapivě úsporný crossover
Nissan X-Trail e-POWER | foto Nissan

Nissan X-Trail není na trhu žádným nováčkem, první model jezdil po světě už v roce 2020. Od začátku to byl větší bratr zakladatele segmentu crossoverů, Nis­sanu Qashqai, a menší bratranec opravdu velkého Pathfinderu. Začínal jako velká krabice, která nedělala ostudu na žádném venkovském statku, později se posunul blíž k městu, ale pořád ze všeho nejvíc připomínal přifouklý Qashqai. Ostatně třeba v Americe ta dvě auta prodávali pod názvy Rogue a Rogue Sport (přičemž za rychlíka byl považován ten menší). Až čtvrtá generace je konečně něco trochu jiného. Nový Nissan X-Trail dostal ostřejší křivky a celkově svébytnější design.

Na testování jsme dostali Nissan X-Trail e-POWER e-4ORCE ve výbavě Tekna+. Spousta zkratek, které v zásadě znamenají X-Trail s vrcholným pohonem a maximální výbavou. Nad pohonem bychom se měli zastavit, protože přes veškerá vylepšení vnějšího i vnitřního designu může být právě ten důvodem, proč si toto auto pořídit. Japonští vývojáři přišli se zajímavou variantou hybridu, kterému říkají „sériový“. Výsledkem je v zásadě elektromobil na benzin. Do 55litrové nádrže X-Trailu lijete benzin, jak jste zvyklí, ale řídíte auto, které pohání elektromotor. Může to znít jako nesmysl, ale funguje to. Benzinový tříválec totiž funguje jen jako generátor, který krmí elektromotor, respektive u verze e-4ORCE hned dva elektromotory, a ty teprve roztáčejí kola. Výsledkem je plynulejší zátah, menší sekačkovité kvílení a o něco nižší spotřeba, což zejména u velkého auta s pohotovostní hmotností přes 1,8 tuny opravdu oceníte.

Proč to lidem vnucovat?

Je zajímavé, proč se Japonci do něčeho takového pustili. Vždyť se zdá, že doba hybridů se chýlí ke konci a s plnou silou nastupují čistá elektroauta. Ostatně celý přístup japonských výrobců aut, nejen těch z Nissanu, je pozoruhodný. Nejprve všechny předběhli a takový Leaf se stal synonymem dostupného elektroauta. Poté však přišly (oprávněné) pochybnosti, pokusy s vodíkem (TeRRA) a roky přešlapování. Těžiště vývoje elektroaut se mezitím přesunulo do Číny. Evropa se pod dojmem vlastních drakonických elektrifikačních nápadů snaží vlak dohnat, ale Japonci zůstávají v klidu. Jako by říkali: Jasně, dostaneme se tam; až budou pořádné baterky, dostatečná síť dobíjecích stanic a přijatelné ceny elektřiny, budeme v tom jezdit všichni. Ale teď o to stojí málokdo a pro většinu zákazníků je to nepohodlné, tak proč jim to vnucovat?

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit