Utáhnout kohouty
Evropa si bez ruského plynu poradí. Nebude to ale hned ani zadarmo
Polské město Police na levém břehu Odry poblíž ústí do Baltského moře ukrývá pomník energetické soběstačnosti. Masivní betonové konstrukce stále odolávají času a náletovým dřevinám navzdory tomu, že areál je už téměř osm desítek let mimo provoz a stal se terčem několika náletů.
Někdejší Hydrierwerke Pölitz spadaly pod nechvalně proslulou IG Farben a kdysi vyráběly z dostupného uhlí nedostupný syntetický benzin, čímž udržovaly nacistickou válečnou mašinerii v chodu. Šlo o proces funkční, ale mimořádně neefektivní a neekonomický, a nově uspořádaná poválečná Evropa disponující přístupem k jiným zdrojům ropy od něj proto rychle upustila.
Vztahy mezi Evropou a Ruskem zatím nejsou vyhroceny, jako byly mezi Německem a SSSR v letech 1944 a 1945, po ruské invazi na Ukrajinu k tomu však již není zas tak daleko. Stejně jako v případě chemiků v tehdejším Pölitzu je tak namístě uvažovat, jak a čím ruský plyn v Evropě nahradit. Rusko může kohouty kdykoli přiškrtit. Nebo si Evropa v pudu sebezáchovy ruský plyn sama odepře.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
