Je zvláštní ze strany státu nebo EU dotovat firmy, aby unesly cenu energie, kterou dotační autorita sama zdražuje systémem emisních povolenek.
Je zvláštní ze strany státu nebo EU dotovat firmy, aby unesly cenu energie, kterou dotační autorita sama zdražuje systémem emisních povolenek.
Americká banka tvrdí, že vyšší úrokové sazby, inflace a globální konflikty zhoršily vyhlídky na přechod k obnovitelným energiím.
Americká banka tvrdí, že vyšší úrokové sazby, inflace a globální konflikty zhoršily vyhlídky na přechod k obnovitelným energiím.
Kvůli rostoucím rozepřím Pekingu se Západem hledají společnosti způsoby, jak oslabit vliv Číny na svůj byznys. Vietnam se zdá být dobrou příležitostí.
Kvůli rostoucím rozepřím Pekingu se Západem hledají společnosti způsoby, jak oslabit vliv Číny na svůj byznys. Vietnam se zdá být dobrou příležitostí.
Amerika se může brzy dostat na trajektorii pomalého růstu, jako se to stalo v Evropě.
Že Spojené státy přišly před pár dny o nejvyšší rating u agentury Fitch, vyvolalo pochopitelné nesouhlasné reakce na politické scéně v USA, ale i rozpaky četných ekonomů a komentátorů. Je to celkem pochopitelné, protože lepší, spolehlivější a bezpečnější věřitel než největší a nejbohatší ekonomika světa se najde jen sotva.
Ale takový Wall Street Journal (WSJ) to ve svém redakčním komentáři vidí trochu jinak a není od věci nad tím přemýšlet, zejména na našem evropském dvorku. „Snížení ratingu Spojených států odráží očekávané zhoršení fiskální situace v příštích třech letech, vysoké a rostoucí dluhové zatížení veřejných financí a zhoršení správy v porovnání se srovnatelnými zeměmi s ratingem ‚AA‘ a ‚AAA‘ v posledních dvou desetiletích, které se projevilo opakovanými patovými situacemi ohledně dluhového limitu a řešeními na poslední chvíli,“ uvedla agentura Fitch.
A WSJ, který rozhodně nepatří k fanouškům administrativy prezidenta Bidena, fakticky polemizuje jen s otázkou konfliktů kolem dluhových stropů. To podle něj byly jediné okamžiky, kde vláda řešila nějaké snížení budoucích výdajů.
Jenže, jak připomíná WSJ, poměr veřejného dluhu USA k HDP činil v roce 2010 pouze 65,5 procenta, zatímco Rozpočtový úřad Kongresu očekává, že v letošním roce dosáhne 98,2 procenta a při současném rozpočtovém vývoji vzroste do roku 2033 na 115 procent HDP, což je 2,5násobek mediánu zadlužení tříáčkových zemí. Americký deník upozorňuje, že může být ještě o dost hůře. Třeba náklady na dotace na prodej elektromobilů jsou v takzvaném zákoně o snížení inflace, který masivně zavádí dotace pro zelené technologie, vyčísleny na čtrnáct miliard dolarů.
Banka Goldman Sachs však upozorňuje, že ve skutečnosti mohou vystoupat až na 393 miliard dolarů a celkové náklady na zelenou politiku by mohly být až 1,2 bilionu dolarů, tedy třikrát vyšší, než je vládní odhad. Rozpočtový proces v Kongresu je nefunkční a odhady výnosů daní a rozsah výdajů jsou často zcela chybné.
Podle WSJ američtí politici ignorují, tak jako naši evropští, odchod generace babyboomu do penze. Progresivističtí demokraté prosazují nové miliardové nároky, trumpovští republikáni nechtějí o nějaké reformě ani slyšet a prorůstová volnotržní politika je nahrazována dotacemi a protekcionismem. USA se tak mohou brzy dostat na trajektorii pomalého růstu, jako se to stalo v Evropě. Bez rychlejšího růstu nebo politických reforem se fiskální výhled USA zhorší.
V Evropě zatím nikoho moc netrápí, že ten nárůst dluhu v EU od finanční krize je prakticky identický. Přitom na počátku minulé dekády v době dluhové krize běžela docela ostrá diskuse o fiskální politice a udržitelných dluzích. Někteří ekonomové předpovídali, že po Velké recesi, vyvolané privátními dluhy na hypotékách, přijde mnohem horší krize na státních dluzích. A co se zatím stalo?
Některé země EU už mají problém prodat dluhopisy bez intervencí Evropské centrální banky. A tak jsme se posunuli a půjčuje si Unie jako celek, čímž je využívána dluhová kapacita zodpovědně hospodařících zemí, aniž by o tom s obyvateli těchto zemí někdo diskutoval. A dluhy rostou na obou stranách Atlantiku. Jako by se nad ním vznášel duch expremiéra Špidly a šeptal: „Zdroje jsou, zdroje jsou.“
Jsou. Jenže to jsou naše zdaněné peníze na účtech bank a fondů.
