Umělec versus Škoda Auto: Chci odškodnění

První kolo mimořádného sporu o design škodováckých SUV Vladislav Vovkanič prohrál. Situaci může zvrátit nový soudní znalec.

Umělec versus Škoda Auto: Chci odškodnění
Pro laika může být podobnost zjevná. Soudní znalec i zástupci Škody Auto to ale vidí jinak. „Dnes se na to všichni koukají očima těch, kdo ta auta už dobře znají. Jenže můj návrh je o řadu let starší,“ tvrdí Vovkanič. | foto archiv

Na schůzku přichází Vladislav Vovkanič s rozměrnými deskami. Během rozhovoru z nich postupně vytahuje různá lejstra, podklady a hlavně kresby aut nápadně podobných dnešním SUV z Mladé Boleslavi – Kodiaq a Karoq. Automobilka tyto vozy poprvé představila v roce 2016, kresby jsou z roku 2009. A to je začátek příběhu sporu mezi umělcem a duchovním v jedné osobě a největší tuzemskou firmou. 

Vlado Vovkanič má auta rád. Má taky manželku a tři děti, a když se do „jedničkové“ Octavie kdysi snažil nacpat rodinu – se zavazadly a s dvěma kočárky –, říkal si, že by Škodovce slušelo velké auto typu SUV. A tak si je začal pro zábavu kreslit. Nezůstalo jen u toho. 

Své skici nabídl Vovkanič designérskému týmu Škodovky; s několika z nich se osobně sešel v kanceláři v automobilce v Mladé Boleslavi a návrhy jeho členům představil – nejprve podobu karosérie, později i návrhy na dynamicky vyhlížející disky kol. Těžko mohl tušit, že za pár let z toho bude soud, v němž bude požadovat, aby největší tuzemský výrobce aut stáhl z trhu vozy Kodiaq a Karoq. 

Nepřítel státu

Hned na úvod je nutné říct, že pražský Krajský soud v první instanci letos počátkem června s odkazem na znalecký posudek žalobě nevyhověl. Pro Škoda Auto je tedy příběh jasný. „Soudní rozhodnutí v prvním stupni přineslo očekávatelný výsledek, jenž se shoduje s reálným stavem věci. Potvrdilo se, že design obou modelů je prokazatelně dílem společnosti Škoda Auto a.s., které bylo vytvořeno zcela nezávisle a samostatně v jejím designovém oddělení,“ říká mluvčí společnosti Simona Havlíková. 

Ovšem ještě v roce 2017 byla Škoda Auto připravena spor řešit mimosoudně. Právní zástupci obou stran se sešli, žalující ovšem přišli s hodně silným kalibrem: požadavkem na stažení škodováckých SUV z prodeje. Jak Vovkanič vysvětluje, o odškodné u soudu žádat nechtěl, protože z požadované sumy se povinně platí soudní poplatky, které si se svými příjmy nemůže dovolit. „Najednou se tu ze mne dělá nepřítel státu, který si dovolil sáhnout na místní automobilovou modlu. Uznávám ale, že žádost o stažení aut z trhu je silný kalibr. Oni to taky považovali za vyhlášení války,“ připouští Vovkanič.

Škoda Auto opakuje, že nároky protistrany nemůže akceptovat, „protože jsou zcela neopodstatněné“. „Bylo prokázáno, že výtvory (obrázky automobilů) předložené žalobcem postrádají originalitu a nejsou autorským dílem,“ odvolává se na verdikt soudu a na znalecký posudek (o němž ještě bude řeč) Simona Havlíková. 

Umělec tedy na začátku léta u soudu neuspěl. Hotovo ovšem není, verdikt je nepravomocný, Vovkanič se odvolal a spor pokračuje. Připomeňme si, jak to celé začalo. 

Měl jsem vizi

„Poprvé jsem do Boleslavi jel v lednu 2010. To ještě na trhu nebyla žádná česká auta typu SUV nebo MPV mimo menšího crossoveru Yeti. Já ale měl jejich vizi, kreslil jsem si je, pracoval jsem na tom od roku 2008. Snažil jsem se vymyslet něco neotřelého, zajímavého, atraktivního, aby auto vypadalo svižně a dynamicky,“ popisuje Vovkanič. 

„Když ty návrhy dostaly smysluplnou podobu, rozhodl jsem se zavolat do Škoda Auto. Přepojili mě na koordinátora designu Václava Capoucha. Vysvětlil jsem mu, že jsem výtvarník a že mám koncept, který by je mohl zajímat, a dohodli jsme termín osobního setkání,“ vzpomíná. 

Vovkanič na vrátnici odevzdal mobil a za chvíli se ocitl v kanceláři tehdejšího šéfdesignéra Jozefa Kabaně. „Osobně tam Kabaň nebyl, ale vybavuji si, že na stěně visela jeho kresba Bugatti Veyron a vnímal jsem pocit zvláštního opojení už jen z toho, že jsem na tom místě,“ popisuje Vovkanič.

Své první návrhy vozů typu SUV, jak by si je představoval pro Škodovku, si začal Vlado Vovkanič kreslit zhruba v roce 2009. V lednu 2010 je byl osobně ukázat členům designérského týmu v Mladé Boleslavi. Kodiaq se představil v roce 2016.
foto Archiv

Přítomné designéry – vedle Capoucha tam byli i dva další – prý kresby zaujaly už samotným faktem, že byly vyvedeny ručně, nikoli na počítači. U pozdějšího soudu Capouch nijak nerozporoval, že ke schůzce došlo. 

„Říkali mi, že jsem snílek a že oni žádný mandát ani možnost SUV dělat nemají, a že se to ani neplánuje. Ale řekli mi, ať jim tam ty kresby nechám, že to předají dále panu Neuholdovi, který byl v té době šéfdesignérem exteriéru,“ říká Vovkanič s tím, že atmosféra setkání byla velmi milá a že ve Škodovce tehdy strávil asi hodinu a půl. 

Škoda Auto na novinářské dotazy, zda je obvyklé, aby členové designérského týmu přijímali externí návrhy, zvali autory skic a návrhů podoby automobilů k osobní návštěvě, což se stalo v případě Vladislava Vovkaniče, i přes urgenci nereagovala. Bez odpovědi zůstala i otázka, zda členové designérského týmu Škoda Auto v minulosti skici pana Vovkaniče viděli, měli v ruce. 

„Kresby si tam tehdy nechali. V březnu 2010 mi přišel dopis, že mi to vracejí zpět. Bohužel jsem si nenechal originální obálku, kde byly i ty skici. U soudu pak říkali, že skici nejsou datovány, že nejsme schopni dokázat, které tam tehdy byly, že některé z nich viděli poprvé až v roce 2017 a že jim ty kresby už tehdy připadaly podprůměrné,“ líčí Vovkanič. 

V odůvodnění rozsudku se doslova píše, že „žalované (Škoda Auto, pozn. red.) není známo, že by jí v lednu 2010 žalobce předložil kresby, které jsou předmětem žaloby, když tyto kresby žalobce žalované zaslal až dopisem ze dne 25. 5. 2017“. K designu vozů Kodiaq a Karoq se hlásí designéři pod vedením tehdejšího šéfdesignéra Jozefa Kabaně: Karl Neuhold, Antti Mikael Savio, Marko Jevtic, Dalibor Pantůček a Omer Halilhodzić s tím, že „první návrhy předmětných vozidel začaly být tvořeny již v roce 2010“.

Tehdy ale ještě bylo do soudu daleko. Vovkaničovi se schůzka s designéry rozležela v hlavě – i díky popíchnutí přátel, proč že ukazuje něco, co nemá autorsky nijak chráněné. Pro jistotu po pár dnech zašel na Úřad průmyslového vlastnictví. 

České SUV bude

„Inženýr, s nímž jsem mluvil, mi řekl, že moje naivita nemá hranice, když jsem to dal z ruky bez jakékoliv ochrany. Na patent to samozřejmě nebylo, mohl to být ale průmyslový vzor. Tak mi doporučil, abych se to aspoň pokusil rychle publikovat na nějakém odborném serveru či v časopise,“ vypráví Vovkanič. 

Rady uposlechl, našel si web Autodesign & Styling (vycházel tehdy i jako tištěný dvouměsíčník), který vedl jako šéfredaktor Radek Laube. „Byl jsem za ním v jeho kanceláři v Roztokách u Prahy, ukázal jsem mu to. Byl velmi vstřícný a skeny obrázků pak vycházely u něj na webu od roku 2010 do roku 2013.“

Nepřítel státu

Vladislav Vovkanič se narodil se na Ukrajině, od roku 1994 žije v Praze a už 15 let má české občanství. Živí se nejen jako umělec na volné noze – jeho obraz si do sbírek vybralo například Muzeum Kampa –, ale na částečný úvazek i jako misijně-pastorační pracovník a pomocný kazatel ve sboru Bratrské jednotě baptistů na Praze 3. 

Byl to právě Laube, kdo v listopadu 2011 Vovkaniče upozornil na to, že Škodovka zveřejnila informaci, že plánuje vývoj vlastních vozů typu SUV. „To bylo zhruba rok po mojí první návštěvě v Mladé Boleslavi,“ podotýká Vovkanič. 

Mimochodem, v roce 2015 Autodesign & Styling skončil a Radek Laube nastoupil jako člen týmu Škoda Design. Ze serverů pak zmizela i historie stránek včetně galerií Vovkaničových kreseb. V historii internetu lze přece jen některé záznamy webu dohledat, například snímek z března roku 2013 ukazuje další Vovkaničův nápad, skicu vozu nazvaného Škoda Snowman. U soudu Laube uvedl, že se osobně s Vovkaničem neviděl a znají se jen z emailové komunikace. 

Do Škodovky jel Vovkanič za designérem Václavem Capouchem ještě jednou; na podzim 2010 mu představil další kresby karosérie a nově i návrhy kol. Capouch si touto druhou schůzkou ve své výpovědi před soudem jistý nebyl, ale „možná proběhla“. 

Vovkanič si jistý je: „Říkal, že mi fandí, ale opakoval, že SUV skutečně dělat nebudou, že VW to nedovolí, dokonce mi poradil, ať se zkusím obrátit na KIA nebo Hyundai. Já se ale od počátku snažil, aby ty kresby odpovídaly stylu a tradici Škodovky, což mi pak paradoxně vyčítal soudní znalec, že je to kompilát.“ 

Právě podoba škodováckých kol Vega byla pro Vovkaniče – jak sám říká – poslední kapkou. „Já pro ta kola žádný název neměl, ale ta podoba je zjevná. Soudní znalec se ke kolům odmítl jakkoliv vyjádřit, požadoval technický výkres, model 1:1, říkal, že nemám potuchy o designu a že neznám technologii,“ říká Vovkanič. Právní zástupci Škoda Auto však u soudu dokládali, že kupříkladu design kol Kodiaqu je inspirován prvním modelem Laurin & Klement Škoda 110.

„Mě původně vůbec nenapadlo, že s tím půjdu k soudu. Uvědomuji si, že není legrace vyzvat Škodovku, největší českou firmu. Bylo mi jasné, že to bude tvrdé. Ale myslím, že je zjevné, že zrovna třeba ta kola vzali jako inspiraci,“ říká Vovkanič a dodává: „Dnes se na to všichni koukají očima těch, kdo ta auta už dobře znají. Jenže můj návrh je o osm let starší a podoba je myslím zjevná. I když pan znalec říká něco jiného.“ Návrh na revizní posudek ale soudkyně odmítla s tím, že na jménu znalce se obě strany původně shodly. 

Chci někoho nestranného

Ukázalo se, že osoba soudního znalce je klíčem k případu. Soudního znalce, akademického malíře Karla Míška, navrhli právní zástupci Škody Auto s tím, že je nezávislý. Žalující strana po základním prověření souhlasila. Soudkyně tedy znalce jmenovala; jeho posudek přišel koncem prosince 2019. A pro výrok soudkyně Pavly Peltrámové byl rozhodující. 

Jeho závěrem je stručně řečeno, že existuje „velký rozdíl v designu jednotlivých částí automobilu mezi kresbami žalobce a automobily Kodiaq a Karoq“ a že „dílo žalobce nelze označit za jedinečnou tvůrčí činnost“. 

„Kromě toho tam ale znalec psal, že jsem nekompetentní, že si jen čmárám na papíře, že jsem snílek, amatér bez škol, které jsou k tomu potřeba... Byl jsem z toho úplně vykolejený. Je to strašně urážející. Přitom se třeba vůbec nevyjádřil k těm kolům, chytal se úplně jiných věcí, místo aby reagoval na konkrétní podobnost,“ zlobí se Vovkanič. 

V odvolání k Vrchnímu soudu se proto soustředí hlavně na znalecký posudek: „Uvažujeme o tom, že bychom zkusili jako znalce přizvat někoho ze zahraničí. Chci najít skutečně někoho nestranného.“

Případnému novému jednání o mimosoudním vyrovnání by se tentokrát Vovkanič nebránil. „Nechci stahovat žádná auta z trhu. Chci satisfakci. Určitě bych přistoupil na nějaké finanční vyrovnání. Zabývám se tím deset let a je to vyčerpávající i s ohledem na rodinu. Pragmaticky vzato bych si mohl říct, že nemám šanci, ale myslím, že je potřeba pozvednout hlas i proti velké korporaci. I když její zdroje jsou na rozdíl od těch mých neomezené.“

Autor je šéfredaktorem serveru HlídacíPes.org

 

Týdeník hrot

  • Políček bezradné vládě
  • Čistá energie z pracovních lágrů
Objednat nyní