Řidiči Uberu a Boltu či kurýři platformy Dáme jídlo získali silnější pozici pro vyjednávání se svými „chlebodárci“. Důvodem jsou pokyny vydané předposlední zářijový den Evropskou komisí, které umožňují, aby se osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) mohly – stejně jako zaměstnanci – kolektivně dohadovat o lepších pracovních podmínkách, a tedy i zakládat odbory. Nová pravidla se týkají milionů Evropanů.
Zmíněné pokyny primárně cílí na lidi pracující pro „digitální platformy“ typu Uberu či Dáme jídlo, ale vztahují se, jak Evropská komise ubezpečila v tiskové zprávě, také na veškeré OSVČ v pozici zaměstnanců, „které působí v offline ekonomice“.
A to v české realitě znamená například některé překladatele, hudebníky, architekty, novináře, kadeřníky, maséry, kosmetičky… Kolektivně vyjednávat mohly OSVČ bez vlastních zaměstnanců až dosud v menšině zemí Evropské unie, přičemž Česko mezi ně nepatřilo.
„To kvůli pokynům nemusí měnit vnitrostátní legislativu. Zjednodušeně řečeno ale bude muset napříště tolerovat, pokud se OSVČ v pozici zaměstnanců začnou sdružovat a kolektivně vyjednávat,“ říká advokát KPMG Legal Tomáš Kočař.
Kartelové mikrodohody
Přístup k této problematice nebyl v zemích evropské sedmadvacítky jednotný, ovšem OSVČ nemohly ve většině evropských zemí zakládat odbory kvůli článku 101 Smlouvy o fungování EU, jenž zakazuje dohody mezi podniky, které by omezovaly hospodářskou soutěž. Osoby samostatně výdělečné činně jsou totiž považovány za – i když to zní poněkud zvláštně – „podniky“, a uzavírání kolektivních smluv proto mohlo být chápáno tak, že porušují hospodářskou soutěž.
„Uzavírání takovýchto smluv bylo dosud až na výjimky zakázáno, protože se považovaly za kartelové dohody,“ vysvětluje Kočař. Nová pravidla platí už ode dne vyhlášení. „Pokyny představují takzvané měkké právo (soft-law), nejsou proto pro OSVČ závazné. Zavazují ale samotnou Evropskou komisi, která je začne uplatňovat okamžitě,“ dodává advokát. A respektovat je samozřejmě musí i český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).
Evropská komise se tématem zabývala delší dobu, a to kvůli tomu, že v posledních letech rychle přibývá OSVČ, které jsou v situaci de facto shodné se zaměstnanci. Tito lidé bývají stejně jako zaměstnanci zcela nebo alespoň velmi silně závislí na jednom „živiteli“, obvykle pracují vedle standardních zaměstnanců „své“ firmy a nejčastěji jde o práci pro nějakou novou digitální platformu.
Na rozdíl od zaměstnanců se však těší daleko nižší míře ochrany. Z dat Eurostatu konkrétně plyne, že OSVČ jsou v Evropě ohroženy chudobou zhruba 2,6krát častěji než klasičtí zaměstnanci. „Osoby samostatně výdělečně činné bez zaměstnanců v digitální ekonomice i mimo ni nemusejí být schopny jednotlivě vyjednat dobrý obsah pracovní smlouvy, a proto se mohou potýkat s obtížnými pracovními podmínkami,“ okomentovala vydání pokynů evropská komisařka pro hospodářskou soutěž (a výkonná místopředsedkyně programu Evropa připravená na digitální věk) Margrethe Vestagerová z Dánska.
Miliony Evropanů
Spor o odbory pro OSVČ rozhodně není novou záležitostí. Šanci na vedení kolektivního vyjednávání dal OSVČ před osmi lety už Soudní dvůr Evropské unie, když rozhodoval ve sporu jednoho nizozemského odborového svazu (FNV Kunsten Informatie en Media), zastupujícího hudebníky hrající v orchestrech, s nizozemským antimonopolním úřadem.
Zmíněná odborová centrála dohodla minimální odměny nejen pro hudebníky zaměstnance, ale rovněž pro hudebníky placené na základě dohod o provedení práce – a narazila na odpor antimonopolního úřadu. Nizozemské soudy daly za pravdu antimonopolnímu úřadu, ovšem Soudní dvůr EU měl opačný názor, když rozhodl, že v případě kolektivního vyjednávání vedeného OSVČ, jejichž situace je srovnatelná se zaměstnanci, nejde o kartelovou dohodu.
Nynější pokyny Evropské komise staví podle Kočaře „celou záležitost mnohem více najisto“ a „obecně posilují pozici OSVČ, které jsou ve faktickém postavení zaměstnanců“.
Uvidíme, jak s touto vymožeností naloží miliony Evropanů, kterých se přímo týká. Pro firmy jako Uber či Bolt to nemusí být nic příjemného.
