Promořeno

Už nějaký čas si užíváme uvolňování poměrů, zákazy a příkazy padají sice pomalu, ale přece.

Děti začaly chodit do školy, otevřely se obchody, zahrádky restaurací, fitka. Místo aby se pokles denních nákaz zpomalil, nebo dokonce zastavil, jak prognózovali naši lockdownoví odborníci z čerstvě rozpuštěného spolku MeSES, spíše zrychluje. Je to jen další důkaz toho, že reálná účinnost mnohých zákazů a příkazů byla přinejmenším sporná a jejich vliv na šíření pandemie přinejmenším v poslední době je nejspíše okrajový a daleko podstatnější jsou jiné faktory.

Státní imunita

Tím nejpodstatnějším je zřejmě skutečnost, že tuzemská populace je zjevně již silně promořená. Svědčí o tom i skutečnost, že ústup nákazy do značné míry časově kopíruje její předcházející nástup po jednotlivých regionech. Přínos plošného a v jednom okamžiku k začátku března zavedeného lockdownu by bezpochyby vypadal jinak.

Jde o faktor, který vládní odborníci po celou dobu naprosto ignorují a při rozhodování o omezeních se s ním nikdy nepracovalo. Především se to nikdo z těchto expertů nepokoušel nějak přesněji zjistit a ministerstvo takovou studii nikomu nezadalo. Vyjma minulého jara, kdy to skončilo ostudou s nefunkčními testy. Pouze privátní iniciativa Asociace laboratoří QualityLab, financovaná Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra ČR, provádí dlouhodobou sérologickou studii, na níž pracuje i imunolog z brněnské Masarykovy univerzity, profesor Vojtěch Thon. Ten na počátku března odhadoval, že v Česku covid prodělalo čtyři až čtyři a půl milionu lidí, kteří mají protilátky. Reinfekci z nich pak prodělalo zanedbatelných dvacet tisíc lidí.

Pokud by ta čísla platila a platilo také, že v populaci je zhruba pětina lidí, kteří se nenakazí díky silné přirozené slizniční imunitě, byli bychom už v březnu velmi blízko státní imunitě, při níž se virus přestává šířit. Jestliže od té doby prošly covidem další statisíce lidí a už tři miliony lidí dostaly vakcínu, je vysoce pravděpodobné, že hrozba další vlny epidemie je hodně silně nepravděpodobná.

Peníze na léčbu

Je neuvěřitelné, že o těchto počtech a jejich důsledcích pro vývoj epidemie se nediskutuje a dál jsou uplatňovány různé restrikce omezující podnikání, ale i normální život společnosti a za zřejmě zcela zbytečné plošné testování na pracovištích, školách, před návštěvou restaurací, kadeřnictví či fitek se utrácejí každý měsíc zhruba dvě miliardy korun.

Že chybějí na léčbu jiných, mnohem vážnějších chorob a stát často a běžně brání třeba onkologickým pacientům v přístupu k nejmodernější léčbě právě kvůli nedostatku peněz, našim expertům nevadí.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Jak se lepí díra po covidu
  • Judista mezi jurtami
Objednat nyní