Procento na vodě

Testování zaměstnanců mohlo zbrzdit pandemii a být posledním chybějícím dílkem ve skládačce omezení. Podle všeho moc nefunguje.

Vláda pokořuje další milník v chaosu, s jakým přistupuje ke covidové pandemii. Scénář je stejný jako ve všech minulých případech. Tedy záměr na jedničku, provedení kulhá.

Řeč je o testování zaměstnanců ve firmách. To, co mohlo zbrzdit pandemii a bylo posledním chybějícím dílkem ve skládačce omezení, podle všeho moc nefunguje. Problémy jsou dva. Zaprvé se podceňuje význam onoho zhruba procenta pozitivně testovaných, zadruhé je velkou otázkou věrohodnost onoho čísla.

Pro začátek zkusme věřit výsledkům testů. Pozitivně zachycených vyšlo necelých osm desetin procenta zaměstnanců. Zástupci firem proto hned řekli, že průmysl není šiřitelem nákazy. Jenže omyl. Zaměstnanci se setkávají s rodinami, chodí do obchodů. Pavučina těch, pro které mohou být hrozbou, je vysoká. Z toho vyplývá, že testování má velký smysl.

Jenže tady příběh nekončí. Týdeník Hrot má zprávu z jedné z firem, která si přála kvůli citlivosti případu zůstat v anonymitě. Z 55 testovaných antigenem jí vyšlo 26 pozitivních. Následný PCR test potvrdil jen jeden případ. Takže nejenže z bezpříznakových lidí antigen 30 až 50 procent neodhalí, jak připouští i ministerstvo zdravotnictví, chyby mohou nastat i v opačném gardu. Kromě testů samotných, tedy jejich kvality, má pak své limity i způsob testování. Jde zejména o samotesty, kterých je z celkového počtu 47 procent.

Necelé procento nakažených je tak jen velmi orientační číslo. I když má smysl v testech pokračovat, vláda musí urychleně vymyslet, jak situaci napravit. Protože už brzy se jí nemusí podařit šéfy firem přesvědčit, aby týdně dopláceli 100 milionů na testy ze svého.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní