Některé asijské státy Evropě ukázaly, že kvůli covidu-19 není třeba zničit ekonomiku a ochromit život společnosti. Snad jsme se už poučili
Detaily budou vědci analyzovat ještě léta, ale základní obrysy „poučení z koronavirového vývoje“ je velmi jednoduché. Chytře se (aspoň zatím) dokázaly s pandemií vypořádat jen některé vyspělé asijské státy v čele s Tchaj-wanem a Jižní Koreou. Všechny ostatní zvolily hloupá řešení a není vlastně důležité, jestli šlo o Česko, Itálii, Švédsko nebo Bulharsko.
Zabedněnost některých národních strategií sice překvapí (příkladem budiž Johnsonova Británie a Trumpovy Spojené státy), jinak ale o úspěchu a neúspěchu rozhodovalo v Evropě hlavně štěstí. Respektive míra „promořenosti“ jednotlivých zemí na počátku letošního března. Itálie měla tu nehoráznou smůlu, že ji epidemie zasáhla první. Všichni ostatní začali – krátce poté, co se mezi 10. a 12. březnem objevily reportáže o kolabujícím italském zdravotnictví – přijímat stejná drakonická opatření. Najednou bylo totiž jasné, že je zle, a nepřipraveným evropským státům nezbylo nic jiného než své země rychle přikrýt „hloupou“ karanténou. Ta sice – pokud se virus do té doby nestihl příliš rozšířit – zabrala, ale poslala ke dnu ekonomiku. Trochu jinak na to šlo jen Švédsko, ale chytrosti v tom, jak uvidíme, také moc nebylo.
České vládě slouží ke cti, že karanténní opatření přijala bez zbytečného otálení. Pokud dnes ale od premiéra Babiše a jeho suity slyšíme, že jsme epidemii „tak úspěšně zvládli“, stali se vzorem pro ostatní země, či dokonce „hvězdou na mapě Evropy“, je si třeba přiznat, že v tom žádná velká zásluha není. Mnohem lépe než my jsou na tom například na Slovensku či v Bulharsku, a hloupá karanténa dokáže zatím brzdit šíření viru dokonce i v Indii. Přelidněné a chudé zemi se zaostalým zdravotnictvím, ve které před velkou „toaletní revolucí“ současného premiéra Módího měly jen necelé dvě pětiny obyvatel vlastní záchod.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot