Objem investic do společností, které se chlubí svými ctnostmi skrytými za zkratkou ESG, poklesl mezikvartálně o polovinu.
Objem investic do společností, které se chlubí svými ctnostmi skrytými za zkratkou ESG, poklesl mezikvartálně o polovinu.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Firma BYD už nyní válcuje západní konkurenci ve výrobě elektromobilů. Teď chce přidat globální dominanci v produkci elektrických vlaků a kamionů nebo systémů pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů.
Firma BYD už nyní válcuje západní konkurenci ve výrobě elektromobilů. Teď chce přidat globální dominanci v produkci elektrických vlaků a kamionů nebo systémů pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů.
Češi milují turistiku. To nahrává firmám, které se specializují na outdoorové vybavení. Jejich zakladatelé mnohdy začínali s podnikáním už před listopadem 1989.
Kvalitní spací pytel, batoh nebo šusťáková bunda byly pro horolezce či vysokohorské turisty v osmdesátých letech vzácností, kterou si obvykle mohl dovolit jen ten, kdo měl nějaké své cestičky k západnímu zboží. A tak začaly fungovat „šikovné české ručičky“: kdo chtěl opravdu dobrý spacák, v němž se dalo spát třeba i na sněhu, musel si ho ušít. Pak se přihlásil kamarád, že by se mu takový taky hodil. A ozývali se další a další. Zkušenost z ruční výroby se hodila po listopadu 1989, kdy začaly vznikat tuzemské firmy zaměřené právě na horolezecké a vůbec outdoorové oblečení a další vybavení. Některé z nich se vypracovaly v úspěšné podniky se stamilionovými obraty a český trh je pro ně už malý.
Takový příběh zažil i někdejší československý reprezentant v horolezectví Roman Kamler se svojí firmou Tilak. V roce 1986 si od mámy půjčil kufříkový šicí stroj a ušil si péřový spacák, protože na horách neměl v čem spát. „Pak jsem ušil další kamarádovi a pak jeho kamarádovi,“ vzpomíná Kamler po letech. Sám takto zhotovil možná až tisíc spacáků. Následně začal zaměstnávat lidi, kteří spacáky a další věci vyráběli místo něj. Dnes jeho společnost se sídlem v Šumperku zaznamenává úspěchy třeba na japonském trhu. Dlouhé roky rovněž spolupracuje s horskou službou.
Jako jediná outdoorová firma v České republice dostala licenci od americké společnosti Gore, a tak může z materiálu goretex vyrábět pod vlastní značkou. „Už na soustředění v USA jsem s jedním Američanem vyměnil svůj spacák za jeho goretexovou bundu a poznal, jak je to úžasný materiál. Když padla železná opona a mohlo se cestovat, přivezli mi kamarádi z cyklistických závodů v Německu, kde měla firma Gore stánek, její propagační leták. A já jim ve své naivitě a drzosti napsal, že jsem horolezec se dvěma brigádnicemi a že bych chtěl z toho materiálu začít šít. A oni mě pozvali na jednání do Mnichova,“ vyprávěl po letech Kamler v rozhovoru pro MF Dnes. „Oni asi ve mně museli vycítit nějaký entuziasmus, že tomu materiálu opravdu věřím, takže na jaře 1993 jsem získal licenci na zpracování materiálu goretex. Do konce roku jsme vyrobili 52 bund. Tak to začalo. Doslova na koleně…“
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
