Odvykačka po padesáti letech
Německo řeší, jak se urychleně zbavit závislosti na ruském plynu. Ta začala už v dobách studené války s touhou tamního byznysu po levné energii a zakázkách na Východě.

Zdi kanceláře Patricka Graichena zdobí dvě malby. Na jedné je solární elektrárna a na druhé větrný park. Graichen několik let vedl vlivný think-tank Agora Energiewende, který se do značné míry podílel na podobě německé energetické politiky posledních let. Když se loni změnila vláda v Berlíně a ministrem hospodářství a klimatu se stal zelený Robert Habeck, vytáhl Graichena ještě o stupeň výš. Coby nový státní tajemník ministerstva se stal jedním z nejmocnějších mužů nejen v německé, ale i evropské energetice.
Původním Graichenovým úkolem bylo realizovat německé představy o klimatické neutralitě založené na zelené energii a ruském plynu coby přechodovém palivu do nové éry. Plyn měl dočasně nahradit odstavované jaderné a uhelné zdroje, než se podaří postavit větrníky a solární panely o výkonu, který by zajistil bezpečné dodávky energeticky náročnému německému průmyslu i domácnostem.
Už po pár týdnech v úřadu se agenda nového tajemníka radikálně změnila. Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, se musí Graichen ruského plynu naopak co nejrychleji zbavit. „Cílem všeho, co děláme, je dostat se z ruské plynové závislosti,“ říká dnes Graichen.
To nebude lehký úkol. Závislost Německa na plynové droze z Kremlu není záležitostí posledních let. Neodstartovala s Graichenem, Angelou Merkelovou ani Gerhardem Schröderem. Její počátky se datují do začátku sedmdesátých let, do temných dob studené války, kdy se Joschka Fischer pral s policisty a Zelení mohli o realizaci svého programu z ministerských křesel jen snít.
Bavorský prorok
„Dějinné zkušenosti ukazují, že politicko-mocenská strategie Moskvy je koncipována dlouhodobě a také ekonomická rozhodnutí jsou činěna plně ve službě této strategii. Spolková republika se proto nesmí dostat do závislosti na ruském plynu. Vláda však naše naléhavé obavy smetla ze stolu,“ připomněl deník Die Welt prorocká slova Franze Josefa Strauße, legendárního bavorského ministerského předsedy, v rozhovoru z roku 1982.