Od Královce po Groznyj. Obrysy nového Ruska jsou snad ještě horší než ty staré
Na válečném pozadí humorné epizody s Královcem se odehrávají mocenské šachy, které dost možná silně ovlivní budoucí podobu Ruska. A není to nic pěkného.
„Gratulujeme České republice ke znovuzískání Královce,“ zní po celém českém Twitteru. Účet nazvaný Královec se za 24 hodin své existence dočkal 1,5 milionu zhlédnutí a připsal si 26 tisíc sledujících. Komentáře slavily fiktivní připojení ruského Kaliningradu k České republice (na základě toho, že za Přemysla Otakara II. náležel Královec – pozdější Königsberg – právě Česku), čímž se mimo jiné z Česka stala osmnáctá největší země Evropy.
K satirickému projektu se přidali i dva ministři české vlády, Jan Lipavský a Jana Černochová. Poptávce po humoru ukrajinská tragédie nijak neuškodila.
Válka sama mezitím prodělala asi nejdramatičtější týden od svého únorového začátku. Vladimir Putin bleskově k Rusku „připojil“ okupované části Ukrajiny – ale ve chvíli, kdy to na Rudém náměstí slavnostně oznamoval, jeho vojáci z boje kvapně utíkali. Nechal vyslat k ukrajinské frontě vlak plný jaderného vybavení, ale jeho velení začali kritizovat jeho vlastní propagandisté (čímž se z nich podle platných ruských zákonů stali zločinci).
Ještě včera všemocný prezident najednou začal vypadat zranitelně.
Obrysy nového, postputinovského Ruska však jsou snad ještě horší než ty staré. Jako dva z protagonistů boje o moc se začali rýsovat Jevgenij Prigožin, šéf žoldnéřské skupiny wagnerovců, a čečenský bandita Ramzan Kadyrov.
Je to podobné, jako kdyby v amerických prezidentských volbách proti sobě stáli Vito Genovese a Ted Bundy.
Prigožin i Kadyrov hlasitě volají po posílení ruského válečného úsilí, ale své vlastní muže z boje de facto stáhli.
Budou je potřebovat – těžiště války se nenápadně přesouvá z Chersonu někam mezi Sankt-Petěrburg, Moskvu a Groznyj. (A Královec, samozřejmě.)
