Očkování? My to uděláme, nechte nás, vzkazují firmy státu

Firmy jsou připraveny pomoci státu s očkováním proti covidu-19. Některé by i samy nakoupily vakcíny.

Očkování? My to uděláme, nechte nás, vzkazují firmy státu
ilustrační foto | Michal Čížek týdeník HROT

„Já se chci taky nechat naočkovat co nejdřív, i když jsem to už měl. Jednak nevěřím, že bych tu mrchu nechytl znovu, a šéf se zmínil, že ti, kdo si nechají píchnout vakcínu, možná dostanou odměny. Zároveň je u nás cítit takový neoficiální tlak na ty, kteří se zatím nepřihlásili,“ odpovídá příslušník hasičského sboru na otázku svého postoje k vakcinaci, která se u nás nesměle rozjíždí.

17 procent podnikatelů z průzkumu Hospodářské komory nevěří žádné vakcíně.
66 procent podnikatelů se naopak chce nechat co nejrychleji naočkovat.
• 50 procent podnikatelů doporučí zaměstnancům očkování.
• 4 procenta podnikatelů budou očkování proti covidu-19 vyžadovat.
• 35 procent podnikatelů se domnívá, že by zaměstnavatel neměl zaměstnance v otázce očkování ovlivňovat.
13 procent podniků podpoří očkování nějakým bonusem.

Podle strategie očkování zveřejněné ministerstvem zdravotnictví by na hasiče měla přijít řada nejdříve na konci jara, každopádně ale do června, kdy má probíhat tzv. první podfáze vakcinace. Přednost před nimi budou mít ti nejstarší a chronicky nemocní pacienti či senioři v sociálních zařízeních a zdravotníci v „první linii“. 

Šli bychom do toho…

V hasičském sboru nyní finalizují seznam těch, kteří jsou ochotní nechat se „bodnout“, a už si určili vnitřní priority. Z 11 tisíc zaměstnanců by nejprve měli přijít na řadu ti, kteří pomáhají s testováním a ve zdravotnických zařízeních, dále zaměstnanci v operačním středisku, následně vedení a pak členové požárních jednotek. „Nikdo nemůže příslušníky sboru nutit. Provádíme obecnou osvětu zvláště v návaznosti na samotné onemocnění, které na nás dost dopadá zejména od října loňského roku, kdy počet nakažených a osob v karanténě byl více než deset procent sboru,“ říká Nicole Studená, mluvčí generálního ředitelství HZS. 

Téma vakcinace zaměstnalo před Vánocemi a během nich šéfy a personalisty řady firem. Škoda Auto dokonce oznámila, že má hotový vlastní očkovací plán a je schopná zajistit proočkování svých zaměstnanců vlastními silami – má připravená očkovací centra včetně těch mobilních. Zaměstnance chce k očkování povzbudit i bonusem, a kdyby to bylo možné, vakcínu by nakoupila, nebo kdyby státu nějaká přebyla, měla by o ni enormní zájem. To se ale asi do léta nestane (zatím se podařilo proočkovat lidi v maximálně nižších desítkách tisíc) a vakcína se na volném trhu patrně ještě několik měsíců neobjeví.

I jiné společnosti ale už nyní deklarují, že jsou připravené ulevit státu, kdyby nebyl problém nedostatek vakcíny, ale její aplikace.

Například Letiště Praha je schopno aktivovat vlastní infrastrukturu a vlastní systém očkování, pokud to legislativní podmínky nebo logistické nároky spojené například s dodávkou a skladováním vakcíny dovolí. „V takovém případě můžeme využít náš rezervační systém a smluvní pracovnělékařské služby. Systém očkování jsme si ostatně vyzkoušeli již na podzim loňského roku, kdy jsme našim zaměstnancům nabídli zdarma očkování proti sezonní chřipce,“ říká Roman Pacvoň, mluvčí Letiště Praha.

Státu už oznámili počet „kritických zaměstnanců“ pro případné přednostní očkování, protože letiště spadá do kritické infrastruktury. „Pokud by však zároveň existovala časově akceptovatelná možnost vlastního nákupu vakcíny, budeme tuto variantu rovněž zvažovat,“ dodává Pacvoň. Letiště připravuje vlastní edukační kampaň, aby zaměstnance přesvědčilo o benefitech očkování.

Proč je Izrael nejdál
Stát Izrael není velký ani rozlohou, ani počtem obyvatel, zároveň jde o sofistikovanou a technologicky velmi vyspělou zemi, jejíž vláda v čele s premiérem má mimořádně silnou motivaci dokázat, že je schopna po ochromujících lockdownech přijít s „vakcinačním řešením“. 
Izraelci se hned na začátku postavili do čela fronty zájemců o vakcíny, přičemž byli ochotni připlatit si za rychlost. Premiér Benjamin Netanjahu se navíc pochlubil, že s šéfem Pfizeru Albertem Bourlou si telefonoval ve dvě ráno, aby pro Izrael zajistil dostatek vakcíny, a také jistě pomáhá, že „Bibi“ jakožto absolvent MIT zná v těch správných kruzích v Americe kdekoho. Navíc je mimořádně motivovaný – visí nad ním žaloby za korupci a 23. března jej čekají další předčasné volby.
Výrazně by mu pomohlo, kdyby mohl ohlásit, že má splněno, ale je tady jiný, pro většinu ostatních trochu paradoxní problém: Izrael očkuje tak rychle, že mu docházejí zásoby, a nikdo nechce přiznat, jestli nové dodávky budou stíhat pokrývat ty už použité. Celkem má Pfizer dodat Izraeli osm milionů dávek, dalších šest milionů je od Moderny.

Pomohli by podnikoví lékaři

Ani jiné firmy jen pasivně nečekají, jak všechno zvládne stát. „Firmy i Svaz průmyslu a dopravy očkování aktuálně řeší. Jsme přesvědčeni, že dobře koordinovaná vakcinace může vrátit ekonomiku i naše životy zase zpátky do normálu. Svaz průmyslu zároveň státu nabízí pomoc při popularizaci očkování. Pomoci chtějí i firmy. Ověřily si, že jsou schopny testovat své zaměstnance díky svým podnikovým lékařům. Pokud vláda zajistí, že budou moci podnikoví lékaři očkovat, firmy, které si to mohou dovolit, jsou připravené očkovat své zaměstnance samy,“ potvrzuje Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. 

„Rádi bychom našim zaměstnancům umožnili očkování proti covidu přímo na pracovišti, podobně jako to standardně nabízíme v případě chřipky. Očkování proti covidu nicméně nebudeme určitě nabízet dříve, než dojde k naočkování rizikových a potřebných skupin obyvatel v populaci, tzn. nejdříve v průběhu jara či léta,“ reaguje na dotaz, jak se k očkování postaví Česká spořitelna, Filip Hrubý. Průběh očkování v populaci bude mít podle něho bezpochyby také vliv na to, jakou vakcínu pro očkování zaměstnancům spořitelna nabídne.

„Rozhodně podpoříme rozhodnutí našich zaměstnanců nechat se očkovat. Vakcína je podle nás cesta, jak rychleji ukončit tuto celosvětovou zdravotní krizi, a i proto poskytl Avast v roce 2020 větší globální dar na financování jejího vývoje,“ říká personální ředitelka Avastu Rebecca Grattan. Firma v tuto chvíli monitoruje dostupné možnosti a připravuje strategii, která by odpovídala potřebám zaměstnanců ve všech klíčových pobočkách, protože podmínky a národní legislativa jednotlivých států se liší. 

Podnikatelé už vědí

Analytička Hospodářské komory Karina Kubelková potvrzuje, že nezanedbatelná část zaměstnavatelů – především těch větších – plánuje pozitivně motivovat zaměstnance, aby se nechali očkovat, a to například formou benefitu (sick day navíc) nebo bonusem či finančním příspěvkem pro ty, kteří se nechají očkovat. 

Naprostou většinu naší ekonomiky ale tvoří malé a střední firmy, které tyto problémy podle ní neřeší, případně uvítají pomoc státu v této oblasti. To je logické, protože monopol na očkování má v tuto chvíli jen stát. Důležité je ale bezesporu klima ve firmách, které dokáže jejich vedení ať už formálně, nebo neformálně vytvořit. Proto je dobré znát, co si o přínosu očkování podnikatelé myslí. Jejich postoje zmapovala minulý týden Hospodářská komora v šetření mezi 1400 malými, středními i velkými firmami.

Pokud vsadíme na teorii, že vzory táhnou a motivovat zaměstnance jde vlastním příkladem, pak by to s ochotou nechat se očkovat nemuselo být mezi zaměstnanci tak mizerné, jak napovídají průzkumy veřejného mínění. Očkovat se v okamžiku, kdy bude schválená vakcína k dispozici veřejnosti, se podle Hospodářské komory chtějí dvě třetiny podnikatelů. Na 15 procent podnikatelů ještě není rozhodnuto. Za nejdůvěryhodnější vakcíny naprostá většina podnikatelů označila ty, které jsou vyvinuté a vyrobené hlavně v EU, dále pak v Británii nebo v USA. Žádné vakcíně nedůvěřuje zhruba 17 procent podnikatelů a zhruba desetině podnikatelů nezáleží na původu vakcíny. Naopak nejmenší důvěru podnikatelů mají vakcíny z Číny, Ruska a dalších zemí.

Hospodářská komora u zaměstnavatelů také zjišťovala, zda očkování od svých zaměstnanců budou vyžadovat či jim ho budou doporučovat. Víc než polovina respondentů z řad zaměstnavatelů uvedla, že očkování zaměstnancům jednoznačně doporučí. Každý třetí podnik (35 procent) ale má za to, že by jako zaměstnavatel neměl své zaměstnance v rozhodování nijak ovlivňovat, mělo by jít o svobodné rozhodnutí zaměstnanců. Zhruba každý desátý podnik (13 procent) očkování podpoří mimořádným bonusem, benefitem či finančním příspěvkem. Vyžadovat očkování od zaměstnanců budou pouhá čtyři procenta společností.

„Řada zaměstnavatelů je také připravena propůjčit své jméno a tvář informační kampani, která má očkování představit veřejnosti. I na základě výsledků této ankety se potvrzuje, že benefity očkování musejí být součástí protiepidemického systému PES, jakmile budou vakcíny dostupné pro širokou veřejnost. Lidé musejí vidět konkrétní výhody očkování pro cestování, využívání služeb, prostě pro cestu zpět do ‚normálního‘ života,“ konstatuje předseda Sekce zdravotnictví a sociálních služeb Hospodářské komory Ivo Hlaváč.

No Jab, no Job?
Český stát nechce do vakcinace proti covidu-19 lidi nutit, podobné to je i v jiných zemích, kde je hodně skeptiků. V některých zemích si ovšem firmy mohou dovolit od svých zaměstnanců očkování požadovat jako podmínku pro udržení pracovního poměru, což je někdy označováno za filozofii „No Jab, no Job“, tedy zhruba „Bez očkování, bez práce“. Přijde vám to jako totalitní nápad? Již před Vánocemi vydala federální Equal Employment Opportunity Commission, tedy autorita k tomu v USA povolaná, stanovisko, že zaměstnavatelé v USA jsou k požadavku vakcinace jako podmínky zaměstnávání oprávněni a že nejde o diskriminaci. Samozřejmě s obvyklými „únikovými klauzulemi“ v podobě zdravotních důvodů či náboženského přesvědčení.
V Americe to tedy možné je, ale nemusí to být vůbec prozíravé. Experti na americké pracovní právo upozorňují na fakt, že vakcíny proti covidu-19 mají pouze předběžný souhlas a potenciální žaloby v případě vedlejších následků by mohly být posuzovány i z hlediska odpovědnosti zaměstnavatele, nejen úřadů a výrobce. Raději opatrně, ve formě doporučení a po dobrém, zní právní rada nad zlato.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní