Neville Chamberlain: Hitlerovi ujel autobus

Toto vydání týdeníku Hrot dorazilo do trafik přesně 82 let poté, co do Československa dorazily nacistické tanky, aby přivezly 50 let nesvobody. Rubrika Tardis si šla promluvit s Nevillem Chamberlainem, mužem, jenž to bezděky pomohl spískat

Neville Chamberlain: Hitlerovi ujel autobus
Profimedia.cz

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Vaše snaha udržet dobré vztahy s Hitlerovým Německem vám ve Francii vynesla přezdívku Neville J’aimeberlin; zrovna populární nejste ani v zemích bývalého Československa. Pane Chamberlaine, proč jste ignoroval spojenecký závazek své země vůči Praze?

Jak hrozné, fantaskní a neuvěřitelné je, že bychom měli kopat zákopy a nasazovat plynové masky kvůli rozmíšce ve vzdálené zemi, o níž nic nevíme! Zdá se nemožné, aby se válčilo kvůli sporu již jednou principiálně vyřešenému.

Principálně vyřešenému? Myslíte o půl roku dříve v Mnichově? Tomu říkáte principiálně vyřešený spor?

To ráno jsem mluvil s kancléřem, s panem Hitlerem. Bylo to podruhé v historii, kdy se britský ministerský předseda vrátil z Berlína, aby do Downing Street přinesl mír se ctí. Přinesl jsem naší době mír.

Tedy, ne úplně nadlouho, že?

Cesta vedoucí k appeasementu je dlouhá a plná překážek. Československá otázka z nich byla tou dobou nejčerstvější a asi nejnebezpečnější. Když jsme ji tímto měli za sebou, myslel jsem, že bude možné pokročit dále na cestě za příčetností. Když vám život dá sto důvodů k pláči, dejte světu tisíc důvodů k úsměvu.

Úsměvy ale vydržely jen dalšího půl roku. Proč jste pak šel do války kvůli Polsku?

Bojovali jsme nikoli kvůli politické budoucnosti vzdáleného města Gdaňsk, nýbrž kvůli principům, jejichž zničení by lidem na Zemi sebralo možnost žít v míru a bezpečí.

A neplatilo totéž už o Československu?

Jakkoli jsme soucítili s malým národem v konfrontaci s velkými mocnými sousedy, nemohli jsme jen kvůli němu vtáhnout do války celé britské impérium. Pokud bychom už museli bojovat, muselo by to být kvůli něčemu většímu. Ve válce, ať si kterákoli ze stran říká, že je na vítězné straně, jsou poraženými všichni.

Co zjevná perzekuce Židů? To nebylo něco většího?

Není sporu o tom, že Židé nejsou zvlášť sympatičtí lidé. Já osobně o ně nijak nestojím; ale je pravda, že to samo pogromy ospravedlnit nemůže. Ale musel jsem se pokusit válce zabránit všemi prostředky – analyzovat její možné příčiny, pokoušet se o jejich odstranění diskusí, v duchu spolupráce a dobré vůle.

Ale zároveň jste si byl velmi jistý, že Británii Hitler nenapadne?

Rozhodně. Ať už k tomu byl jakýkoli důvod – jestli si myslel, že dostane, co chce, aniž by o to musel bojovat, nebo se nakonec přece jen nedostatečně připravil – bylo jasné, že mu ujel autobus.

A přece jste ještě stihl začátek války o Británii zažít. Ale byly tu další malé země. Co jste si myslel o osudu Finska?

Nesměli jsme dopustit, aby Finsko zmizelo z mapy světa.

Nesměli – ale nakonec ta práce zůstala na maršálu Mannerheimovi… Nevadí. Pojďme se podívat na jiné věci. Hodně se dnes mluví o vyhrocené politické nevraživosti. Jaký jste měl vztah ke svým oponentům z Labour Party?

Ačkoli jsem nikdy nekřičel na labouristické poslance a neurážel jsem je, nikdy jsem nechápal uvažování těch, kdo se s nimi pokoušeli vést rozumnou řeč.

Kolegové o vás trousili, že máte diktátorské sklony. Co je na tom pravdy?

Říkám vám, že žádné takové sklony nemám! Nejsem netolerantní a nezakládám si na vlastní moci! To není pravda, není a není! Jsem ten nejuvolněnější člověk s porozuměním pro ostatní! Trvám na tom, aby nikdo z vás už nikdy neřekl, že mám nějaké diktátorské sklony!

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní