Německá vodíková diplomacie

Ve vlastním zájmu nemohou Němci udělat nic lepšího než vzít Rusům přesvědčení, že dokážou na Ukrajině prosadit své zájmy silou

Německá vodíková diplomacie
ilustrační foto | Profimedia.cz

V blízkosti ukrajinské hranice se dle posledních zpráv podpořených satelitními snímky nachází až sto tisíc ruských vojáků a další do oblasti pravděpodobně míří. Ve stejné době se ukrajinská armáda, která už osmým rokem žije s vědomím, že se může kdykoli dostat do otevřeného střetu s vojensky výrazně silnějším sousedem, připravuje na sílící riziko eskalace a otáčí pohled také na západ v očekávání podpory. Jenže zatímco USA, Británie, a dokonce i Česko reagují vojenskou pomocí v podobě dodávek zbraní, munice či pomoci s výcvikem, klíčová země Evropské unie, Německo, plánuje otevření „Úřadu vodíkové diplomacie“ v Kyjevě a vývoz zbraní na Ukrajinu odmítá.

Pokud by to někdo chtěl přičítat obecné zdrženlivosti Německa v exportu zbraní, dost by se pletl, protože ten v loňském roce trhal rekordy, když přesáhl částku devíti miliard eur. (Cílovou destinací byl převážně Egypt.) Je tedy opravdu důvodem obava z další eskalace konfliktu, nebo se jedná jen o pokračování dlouhodobé neochoty Berlína zaujmout vůči Moskvě tvrdší postoj?

Rus s německými přáteli

Německá zdráhavost pravděpodobně pramení z ekonomických zájmů, a to především v energetice. Nejednalo by se o první případ, kdy snaha o udržení stavu „business as usual“ dostává Německo, které jindy rádo akcentuje lidskoprávní politiku a dodržování mezinárodního práva, do schizofrenní pozice. Alternativním vysvětlením by pak totiž mohlo být už jen to, že Vladimir Putin, který v mládí působil v řadách KGB ve východním Německu, je Rus s největším počtem „kamarádů“ v Berlíně.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit