Nejblíže ke hvězdám

Magdalena Herová je jedinou Češkou, která má na drátě astronauty.

Nejblíže ke hvězdám
Magdalena Herová | Vincent Salvadori

Film o Magdaleně Herové by klidně mohl začít frází typu: Jejím chlebem je molekulární biologie, jejím revírem vesmír. A vlastně by to nebylo daleko od pravdy. Česká vědkyně pracuje ve švýcarském Lucernu v týmu Biotesc, který je součástí Evropské vesmírné agentury (ESA) a koordinuje biologické experimenty mířící na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Právě ona je tou, kdo musí experimenty mířící do vesmíru do puntíku připravit, a dohlíží pak i na to, aby správně proběhly. „Astronauti se vždycky tváří pozitivně a usmívají se. V reálu ale často mají třeba bolesti hlavy kvůli beztížnému stavu. Někdy si až říkáte, jak takovou chybu mohou udělat, ale pravděpodobně je to zrovna tím,“ vypráví o své práci v rozhovoru pro týdeník Hrot.

Jak se člověk do takového týmu dostane? Proběhlo výběrové řízení?

Ano. Rozhodlo, že mám odpovídající vzdělání, které doplňuje zbytek týmu. Máme tam biochemika, biology a fyziky. Výhodou byl asi také můj široký záběr, dělala jsem něco v botanice, mám zkušenost z laboratoří s buněčnou kulturou. Posuzovaly se i jazykové schopnosti a pomohlo mi asi také to, že jsem půl roku učila v Zambii.

Co jste v Zambii dělala?

Bylo to na takové vesnické škole. Nepřišla jsem tam jako učitelka, která umí učit, byla to praxe po vysoké škole. Šlo o to, využít při učení biologie a fyziky různé jednoduše dostupné materiály a dělat s nimi experimenty, které by děti zaujaly. Stačí PET lahev, balonek, voda a máte šanci děti nadchnout a učební efekt je dlouhodobější. My v centru Biotesc podporujeme i edukativní programy astronautů. Oni mimo jiné natáčejí videa pro školy v rámci programu ESA Education. Ukazují experimenty na jednoduchých věcech, což je ve stavu beztíže pro děti hodně zajímavé. Takže i tento aspekt v mém životopisu zaujal.

Jak si mám jako laik představit vaši práci?

Celé to funguje tak, že se nějaký biologický tým z Evropy přihlásí k ESA, že mají experiment, který potřebují otestovat na vesmírné stanici. Pokud jsou vybráni, napíšou základní dokument, o čem ten výzkum vlastně je a co k němu potřebují. My nejprve ten dokument připomínkujeme. Představíme si, co všechno je proveditelné, jaké vybavení na stanici je, jaké není. Také počítáme, kolik času astronautů bude na ten výzkum potřeba. Zjišťujeme, když astronaut bude dělat něco složitého, jestli je potřeba pořídit instruktážní video, případně trénink na Zemi.

Na ISS je to samozřejmě úplně jiná práce než tady na Zemi. Třeba už jen proto, že nic nikam jednoduše nepřelijete. Například kapky tekutiny se spojí v takovou bublinu a létají v prostoru, takže mohou být nebezpečné, pokud uniknou. Třeba kdyby je někdo vdechl. Když se ptáte na můj den, tak takových experimentů připravuji třeba pět šest najednou, přičemž každý je v jiné fázi.

Čili vy vlastně překládáte pozemský výzkum do kosmické řeči?

Musím myslet i na zdánlivé prkotiny. Když bude potřeba lepenka, musím to napsat do seznamu. Zní to triviálně, ale na každé jednotlivosti závisí úspěch toho výzkumu. Pokud nemáte byť jen maličkost, do obchodu si pro ni nedojdete. Čas astronautů je přitom velmi drahý. My máme třeba slot deset minut na nějakou aktivitu a nemůžeme si dovolit, že ten astronaut zjistí, že potřebuje to a to a neví, kde to najít. My mu musíme říct přesně: Budeš potřebovat to a to a najdeš to tam a tam. Pokud to tam není, máme v záloze náhradní kus tady a tady. Když pak aktivita probíhá, musíme sedět v naší kontrolní místnosti. Musíme čekat tuhle otázku a okamžitě vypálit odpověď.

Jak se dá mluvit s astronauty a proč to nejde napřímo? Jaké komplikace přinesl v evropském vesmírném výzkumu covid? Proč už astronauti nejsou mladí zdatní dobyvatelé vesmíru? Která záhada výzkumu na ISS nedá Magdaleně Herové spát a kdy se tam sama podívá? Čtěte v aktuálním vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní