Národy v pohybu, motivy různé

Přepadení Ukrajiny Ruskem vyvolá v Česku, které zažilo okupaci a „dočasný pobyt“ sovětské armády, silnou odezvu. Vlna solidarity a pomoc dobrovolníků, ochota přijímat uprchlíky, poskytnout jim přístřeší, zajistit základní potřeby od škol po zdravotnictví jsou velké. V prvních dnech to vypadalo, jako by v této zemi žili samí elfíci a široko daleko se nevyskytoval nikdo, kdo by vědomě, podepřen numizmatickými důvody nebo jen z čistě nezištné blbosti, šířil velkoruskou propagandu. I známé firmy buď provedly názorový veletoč, nebo přinejmenším nepropásly příležitost takticky mlčet v zákrytu.

Teď se ještě opozice zdráhá vyrukovat s otevřeně protiimigrační rétorikou a pouze tvrdí, že pomáhat se má jak uprchlíkům, tak Čechům postiženým drahotou. Na sociálních sítích mezitím běží „diskuse“ o tom, že mezi lidmi prchajícími před válkou na Ukrajině je dost vysoký podíl těch, kteří nevypadají zuboženě, ale mnohdy vlastně blahobytně – ženy jsou upravené, s nalakovanými nehty, chytrými telefony a dobře oblečené bývají nejen ony, ale i jejich děti.

Implicitní vzkaz je ten, že někdo přichází „ujídat chlebíčka, jehož sami máme málo“, jako by utekli ti, kteří to vlastně nepotřebují. To, že se jedná o menšinový názor, ještě neznamená, že je možné jej přecházet. Už proto ne, že systém veřejných služeb zcela evidentně pozná zátěžovou zkoušku, příliv uprchlíků nepochybně zvedne pociťovaný nedostatek dostupných bytů a reál­ná hodnota mezd a sociálních dávek může z důvodů vysoké inflace klesnout.