Montér a kladivo. Jak se s covidem vyrovnává skupina Witkowitz
Exportní průmyslové a montážní firmy v době covidu procházejí těžkou zkouškou. Jak připravit lidi a dostat je na druhý konec světa, zjišťují firmy z Ulčákovy skupiny Witkowitz.
V uplynulých týdnech vznikl přes řeku Rýn mezi německými městy Wiesbaden a Mohuč zbrusu nový most. Působivá konstrukce váží devět tisíc tun a na stavbě pracovaly také desítky expertů ostravské společnosti Hutní montáže ze skupiny Witkowitz loni zesnulého podnikatele a lobbisty Martina Ulčáka.
Rok od jeho náhlého úmrtí jsou jeho společnosti v dobré kondici, sbírají zahraniční zakázky – nejen na obří mosty v Německu – a učí se nové pořádky virem zasaženého světa, kde cestování ze státu do státu není rozhodně běžnou rutinou. Svět se změnil a exportní firmy s ním.
„Vzpomínám na moment, kdy naši lidé vyrazili na důležité obchodní jednání do Finska. Jenže krátce po příletu na místo se u jednoho z nich objevil covid. A tak všichni skončili zavření v hotelu v Helsinkách a jednání se odehrálo přes skype, přestože oba týmy byly jen několik zdí a metrů od sebe,“ začne trochu úsměvnou historkou Vladimír Bindzár, šéf Hutních montáží, tedy firmy, která aktuálně řeší asi desítku projektů v několika zemích světa.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
