Kdo se rád v Česku kochá přírodou, ten si ve volném seriálu týdeníku Hrot přijde na své.
Chceme vzdát hold těm, kteří o „místa pro přírodu“ pečují, obcím, které projevují dobrou vůli přispět k ochraně zajímavých lokalit, i těm, kteří jsou ochotni se finančně podílet dary na výkupech pozemků. Často nejde o státní chráněná území ani o rozsáhlé plochy, ale i na pozemku o velikosti dvou tří fotbalových hřišť dovede vzniknout malý ráj. Zpravidla poslední útočiště biologické rozmanitosti v krajině poznamenané necitlivým velkoplošným zemědělstvím a na produkci komerčních dřevin orientovaným lesním hospodářstvím.
Stará historie dobrých příkladů
I když první dlouhodobou veřejnou sbírku „Místo pro přírodu“, zaměřenou na získávání finančních prostředků pro výkup pozemků, vyhlásil Český svaz ochránců přírody (ČSOP) na jaře 2003 a první ptačí park České společnosti ornitologické vznikl v roce 2006, je na co navazovat. Jakési průkopníky podobných aktivit totiž můžeme vidět třeba v činnosti okrašlovacích spolků, jichž existovaly v historických zemích Království českého před první světovou válkou čtyři stovky.
Pozoruhodné je, že předchůdce dnešního National Trustu sice vznikl v Anglii ještě na sklonku 19. století, ale za Německem s jeho „Deutscher Bund Heimatschutz“ již má Svaz českých spolků okrašlovacích v Království českém jen několikaměsíční zpoždění - oba totiž vznikly v roce 1904.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot