Macronova reconquista

Dějiny Evropy jsou dějinami potýkání s muslimy. A není důvod nevěřit, že i napotřetí to dopadne dobře.

V den, kdy se na Staroměstském náměstí porvali na antirouškařské demonstraci fotbaloví chuligáni s policií, se ve francouzských městech sešly mnohatisícové demonstrace na památku učitele dějepisu Patyho, kterého podřízl muslimský puberťák kvůli tomu, že na hodině občanské výchovy vykládal o svobodě slova a pomáhal si při tom karikaturami jistého Muhammada.

Ztracená území

Ve zjitřené Francii, kde představitelé tajných služeb opakovaně varují, že stačí jiskřička ke vzplanutí občanské války, neměl prezident Macron jinou volbu než se velmi rozhodně postavit za francouzské občanské hodnoty, čímž rozpoutal smršť útoků ze strany vedení muslimských zemí, mezi nimiž nikoli náhodou vyniká zatím ještě oficiálně prezident – a nikoli sultán – Erdoğan. To je nakonec celkem běžný folklor, včetně toho, že muslimské potentáty mnohem více dráždí západní svoboda slova než zvěrstva páchaná jejich souvěrci jménem jejich společné víry. Popravdě řečeno, co vykřikují politici v Ankaře či Islámábádu, může být Paříži víceméně šumák.

To, co musí řešit, je domácí problém. Za krátkou chvíli od zbabělé vraždy Patyho Francie prožila další díly tohoto nekonečného příběhu. V Avignonu byl zastřelen další výrostek, když s nožem zaútočil na policisty, a minulý čtvrtek podřezal muslimský útočník tři lidi v kostele. Kromě toho také ještě proběhlo vyhoštění bosenské muslimské rodiny, která ztloukla dceru do krve, zlámala jí žebra a oholila hlavu za to, že randila s křesťanským klukem.

Obyvatelé „ztracených území na francouzské půdě“, jak někteří kritici migrace říkají no-go zónám, kde francouzské zákony neplatí a nelze je prakticky vymáhat, nyní požadují, aby se jejich tradicím a kultuře přizpůsobil zbytek země, a ve školství je to zřejmě v nejpokročilejší fázi. Ve vystoupení učitelů po Patyho vraždě zní velmi často, že určité věci prostě přestali učit, protože je to permanentně vystavovalo riziku útoku a oni nechtějí být mučedníky sekularismu.

Pokračování v iluzích multikulturalismu a integrace lidí z jiných kultur v praxi znamená už jen podvolení se pod hrozbou fyzického násilí.

Kam četník nepáchne

Pokud chce francouzský stát opravdu bránit své hodnoty a starat se o bezpečí svých obyvatel, nebude stačit zakazování z ciziny financovaných imámů a rušení ze zahraničí sponzorovaných mešit, čímž Macron tak pobouřil tureckého skorosultána. Stát, a v Evropě zdaleka nejen ten francouzský, musí obnovit svou suverenitu i v ulicích a čtvrtích, kam dnes četník nepáchne. Nepůjde to po dobrém, bude to bolet a bude to trvat dlouho. Hodně dlouho.

Bylo to v roce 778, kdy Karel Veliký poprvé překročil Pyreneje, a teprve kolem roku 1500 byla Evropa bez Maurů, a první reconquista tak trvala více než 700 let. To už ale byli více než sto let na Balkáně Turci, kteří se roku 1683 dostali až k Vídni. Dějiny Evropy jsou prostě dějinami potýkání s muslimy. A není důvod nevěřit, že i napotřetí to dopadne dobře. Tedy pokud o tom ve školním dějepise nezakážeme učit.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní