Macronova reconquista
Dějiny Evropy jsou dějinami potýkání s muslimy. A není důvod nevěřit, že i napotřetí to dopadne dobře.
V den, kdy se na Staroměstském náměstí porvali na antirouškařské demonstraci fotbaloví chuligáni s policií, se ve francouzských městech sešly mnohatisícové demonstrace na památku učitele dějepisu Patyho, kterého podřízl muslimský puberťák kvůli tomu, že na hodině občanské výchovy vykládal o svobodě slova a pomáhal si při tom karikaturami jistého Muhammada.
Ztracená území
Ve zjitřené Francii, kde představitelé tajných služeb opakovaně varují, že stačí jiskřička ke vzplanutí občanské války, neměl prezident Macron jinou volbu než se velmi rozhodně postavit za francouzské občanské hodnoty, čímž rozpoutal smršť útoků ze strany vedení muslimských zemí, mezi nimiž nikoli náhodou vyniká zatím ještě oficiálně prezident – a nikoli sultán – Erdoğan. To je nakonec celkem běžný folklor, včetně toho, že muslimské potentáty mnohem více dráždí západní svoboda slova než zvěrstva páchaná jejich souvěrci jménem jejich společné víry. Popravdě řečeno, co vykřikují politici v Ankaře či Islámábádu, může být Paříži víceméně šumák.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
