Sněmovna pustila do druhého čtení novelu zákona o přeměnách obchodních společností a družstev nazývanou lex ČEZ, protože významně snižuje kvorum pro rozdělení akciových společností na dvě nové s odlišnou strukturou vlastníků tak, aby státu stačil k prosazení takového kroku v ČEZ jen jeho sedmdesátiprocentní podíl. Minoritáři, za něž nejhlasitěji mluví známý investor Michal Šnobr, v tom vidí přípravu na faktické vyvlastnění jejich majetku.
Předseda vlády Petr Fiala, který před více než rokem prohlásil, že jeho vláda chce posílit postavení státu při výrobě energie, k obviněním fakticky mlčí a schovává se za argument kurzotvorného vlivu jakékoli informace, kterou by pustil do médií, což by bylo v rozporu se zákonem. V tom má pravdu, ale je otázkou, zda jsou ty informace opravdu utajené a kurz už dávno neovlivňují.
Je skutečností, že poté, co vyvlastňovací novela prošla prvním hlasováním, posílily akcie ČEZ zhruba o procento. A ještě den předtím někdo nakoupil 55 tisíc akcií ČEZ, což nesignalizuje strach investorů z toho, že je Fialova vláda znárodní. Spíše naopak.
A koneckonců akcie energetické firmy se drží nadstandardně vysoko i po vyplacení dividendy. Podle všeho sílí přesvědčení přinejmenším významné části investorů, že se z ČEZ skutečně oddělí uhelná a jaderná část, kterou bude stoprocentně vlastnit stát – a ten za to slušně zaplatí. A minoritní akcionáři budou nakonec řádně odškodněni a zkásnou pěkný výnos.
Proč ale pak ty tanečky s novelou zákona, která má skutečně vyvlastňovací charakter a neodpovídá standardním zvyklostem, jak se v civilizovaných zemích tyto procesy řeší? Proč vláda tak dlouho otálí s rozhodnutím a jeho korektním zveřejněním, když to zavdává důvody pro útoky kritiků i, což je ještě horší, prostor pro spekulace na znejistělém trhu?
Převzetí uhelných zdrojů, které nelze při péči řádného hospodáře provozovat déle než dva či tři roky, a jaderek v Temelíně a Dukovanech je zcela pochopitelné v situaci, kdy energetická politika EU znemožňuje normální tržní fungování energetiky a ohrožuje bezpečnost státu. Byť se můžeme bát, aby to s novým ČEZ nakonec nedopadlo ve státních rukách jako s Českou poštou, protože stát prostě byznys dělat neumí a umět nikdy nebude.
Jenže to vše trvá strašně dlouho, vyvolává to zcela zbytečně nejistotu, pochybnosti o kompetenci vlády a další ztrátu voličských hlasů, místo aby se vládní koalice ukázala jako schopný a akční tým řešící problémy země rychle a kompetentně.
