Jordánský král ustál zmatek, který sám pomohl vyvolat. Budoucnost mu však mnoho klidu nechystá.
Jordánský král Abdalláh II. je velmi nervózní. To je to nejdůležitější, co si svět minulý týden mohl odnést z nepravděpodobně vyhlížejícího jednání jeho režimu vůči dvěma desítkám lidí, o kterých nebylo jasné, co je spojuje. Nejznámějším z nich je bývalý korunní princ Hamza bin Husajn, díky němuž se veřejnost o střetu vůbec dozvěděla. Král tvrdí, že potlačil protistátní činnost; princ – králův nevlastní bratr – říká, že král prostě dusí své kritiky.
První dubnový týden nápadně připomněl události více či méně nedávné minulosti arabského světa. Abdalláhova razie, při které jeho lidé zatkli nejméně sedmnáct (skutečných či smyšlených) odpůrců režimu, byla jakousi soft verzí zátahu, jímž v roce 2017 zaskočil saúdskoarabskou smetánku faktický vládce země, princ Muhammad bin Salmán. Reakce prince Hamzy „drží mě tu násilím“ zase vypadala jako kopie videa, které v únoru poslala do světa dubajská princezna Latífa.
Ať však byl pokus o destabilizaci Abdalláhova režimu skutečný, či smyšlený, je zjevné, že jordánský král nemá o starosti nouzi. Ony trable mají čtyři na sobě (téměř) nezávislé prameny.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot