Jordánsko: Drama na zapřenou

Jordánský král ustál zmatek, který sám pomohl vyvolat. Budoucnost mu však mnoho klidu nechystá.

Jordánsko: Drama na zapřenou
Obrazy krále Abdalláha II. a jeho manželky Raniji najdete v Jordánsku všude. V některých kruzích je však stále populární i jeho nevlastní bratr Hamza bin Husajn. | Profimedia.cz

Jordánský král Abdalláh II. je velmi nervózní. To je to nejdůležitější, co si svět minulý týden mohl odnést z nepravděpodobně vyhlížejícího jednání jeho režimu vůči dvěma desítkám lidí, o kterých nebylo jasné, co je spojuje. Nejznámějším z nich je bývalý korunní princ Hamza bin Husajn, díky němuž se veřejnost o střetu vůbec dozvěděla. Král tvrdí, že potlačil protistátní činnost; princ – králův nevlastní bratr – říká, že král prostě dusí své kritiky.

První dubnový týden nápadně připomněl události více či méně nedávné minulosti arabského světa. Abdalláhova razie, při které jeho lidé zatkli nejméně sedmnáct (skutečných či smyšlených) odpůrců režimu, byla jakousi soft verzí zátahu, jímž v roce 2017 zaskočil saúdskoarabskou smetánku faktický vládce země, princ Muhammad bin Salmán. Reakce prince Hamzy „drží mě tu násilím“ zase vypadala jako kopie videa, které v únoru poslala do světa dubajská princezna Latífa.

Ať však byl pokus o destabilizaci Abdalláhova režimu skutečný, či smyšlený, je zjevné, že jordánský král nemá o starosti nouzi. Ony trable mají čtyři na sobě (téměř) nezávislé prameny.

Prvním z nich jsou rodinné spory. Oblíbený král Husajn (vládl od roku 1952) byl čtyřikrát ženatý, ale s poslední ženou, Američankou Lisou Halabyovou, známou od svatby v roce 1978 jako královna Núr, měl nejlepší vztah. Když měl v roce 1999 na kahánku, očekávalo se, že trůn převezme jeho o 12 let mladší bratr Hasan. Král však na smrtelné posteli požadoval, aby se mu Hasan zavázal, že dalším panovníkem bude některý z jeho – Husajnových – synů. Hasan to odmítl a král Husajn jej týden před smrtí, po 34 letech, funkce korunního prince zbavil.

Namísto něho chtěl na trůn právě Hamzu, ale tomu bylo teprve osmnáct. Husajn tedy jmenoval korunním princem současného krále Abdalláha, kterého měl s princeznou Munou (rozvedli se v roce 1971), a zavázal jej, aby svým následníkem jmenoval právě Hamzu. Abdalláh mu vyhověl, ale po pěti letech si to rozmyslel a následníkem trůnu jmenoval svého vlastního syna, prince Husajna (to aby se to nepletlo).

Hamza od té doby žije na vysoké noze, celkem nemá nic na starost a Abdalláha kritizuje. Tady se to komplikuje: západní diplomaté mají Hamzu za lehkou váhu a domnívají se, že by ve vedení státu neobstál. S jeho kritikou Abdalláhova režimu – především stran korupce a dodržování lidských práv – však obvykle vřele souhlasí.

Náhoda tomu navíc chtěla, že Hamza je velmi podobný svému otci, který má mezi Jordánci dodnes výbornou pověst. Byl vychováván k výkonu vysokých státních funkcí, mluví noblesní spisovnou arabštinou a do detailu ovládá tradiční zvyklosti dvora i berberských kmenů, které jej pomáhají držet u moci. Tím se liší od Abdalláha, který doma mluví anglicky a jeho arabština prý působí podobně jako čeština premiéra Babiše – je rozumět, co říká, ale zní jako hokynář.

Ať už Hamza byl potenciálním pučistou z vlastní vůle, či fungoval jako loutka v cizích rukou, ve skutečnosti, nebo v paranoidních smyšlenkách, je jasné, že jeho přítomnost je pro krále Abdalláha neustálým zdrojem obav.

Druhým pramenem neklidu je domácí politická a ekonomická situace. Nezaměstnanost je na 24 procentech, mezi lidmi do 30 let (jichž je většina) okolo padesáti procent. V únoru zemřelo minimálně osm lidí na nedostatek kyslíku při léčbě covidu-19, což lidé logicky vnímají jako selhání státu. Lidí žijících pod hranicí chudoby přibývá, stejně jako demonstrantů v ulicích. Žádná jednoduchá cesta ven se nerýsuje – ba naopak, jak uvidíme hned.

Když král Abdalláh říkal, že v „protistátní činnosti“ mají prsty cizí mocnosti, pozornost to okamžitě přivábilo ke dvěma zemím, Saúdské Arábii a Izraeli. Rijád a Tel Aviv podezření ještě paradoxně dokrmily okamžitými prohlášeními na Abdalláhovu podporu. Saúdi dokonce zašli tak daleko, že podpořili Abdalláhova syna Husajna coby příštího panovníka – v době, kdy král Abdalláh nemá vůbec v úmyslu ze scény tak či onak zmizet.

Nervozita ve vztazích Rijádu a Ammánu je dlouhodobá záležitost. Jordánští vládci jsou Hášimovci, jejichž rod na začátku 20. století ovládal nejsvatější místa islámu, Mekku a Medinu v – dnes saúdskoarabské – oblasti Hidžáz. Saúdi je později vyhnali, ale v očích mnohých si vůči Hášimovcům stojí asi jako Američané vůči Anglii nebo starý Řím vůči antickému Řecku – zvlčilí zbohatlíci bez náznaku vychování.

Obě země spojují dva arabské evergreeny. Prvním je samozřejmá antipatie vůči Izraeli (byť Jordánci s ním mají uzavřený mír a Saúdská Arábie se k tomu dost možná blíží); druhým, na odiv méně nošeným, je nechuť vůči arabským Palestincům. Saúdi si zvykli, že jordánští sousedé plní dvojí stabilizační funkci: zaprvé tvoří nárazník mezi Irákem a Izraelem a zadruhé zachytávají Palestince přicházející ze Západního břehu a nepovolují jim vstup do Saúdské Arábie. Za to jsou zvyklí Ammánu platit.

Tak to fungovalo po desetiletí. Divoce ambiciózní politici v Tel Avivu i Rijádu však v posledních letech shledávají, že Ammán možná není pro jejich zájmy nezbytný. V roce 1994 začala platit smlouva mezi Izraelem a Jordánskem o správcovství jeruzalémské mešity al Aksá (de facto výměnou za vodu, kterou Izrael přenechá Jordánsku). Benjamin Netanjahu se však nechal slyšet, že možná by toto symbolicky cenné správcovství mohlo z Ammánu přejít na Rijád. Saúdi to nevyvrátili.

Taková radikální změna by samozřejmě zpochybnila nejen vodu pro Jordánce, nýbrž celou rovnováhu sil v oblasti. Není divu, že je král Abdalláh nervózní, ať už jeho nevlastní bratr dělá cokoli.

Dvanáctkrát v hlavní roli Ammán
SOBOTA 3. DUBNA
• Náčelník jordánského generálního štábu Júsuf al-Hunajtí navštěvuje dopoledne rezidenci prince Hamzy bin Husajna a informuje jej, že se smí stýkat jen se členy královské rodiny, nemá opouštět rezidenci a je mu odepřen přístup k internetovému a telefonickému spojení se světem.
• Policie zatýká 17 lidí za údajnou účast na „protistátní činnosti“, mezi nimi dva prominenty – exministra financí Básima Awadalláha a člena královské rodiny Šarífa Hasana bin Zajda.
• Princ Hamza přes právníka doručuje do BBC video, v němž mluví o tom, že je v domácím vězení a že král Abdalláh nevybíravě omezuje občanské svobody Jordánců.
NEDĚLE 4. DUBNA
• Ammán potvrzuje, že zmařil pokus „cizích mocností“ organizovat v Jordánsku „protistátní činnost“ s úmyslem destabilizovat tamní režim.
• Královna Núr, vdova po králi Husajnovi (1936–1999) a matka prince Hamzy, tweetuje, že se „modlí, aby pravda a spravedlnost zvítězily v případě všech nevinných obětí této zlé pomluvy“, míněno všech zatčených.
PONDĚLÍ 5. DUBNA
• Saúdská Arábie, Izrael a Spojené státy vyjadřují plnou podporu králi Abdalláhovi.
• Bratr bývalého krále Husajna Hasan (sám někdejší korunní princ) se vkládá do sporu obou nevlastních bratrů.
• Režim prezentuje novinářům prohlášení prince Hamzy (napsané strojem na jeho hlavičkovém papíře a s jeho podpisem), v němž autor slibuje věrnost králi Abdalláhovi.
• Král Abdalláh vystupuje v televizi s tvrzením, že všechno je v pořádku, rodinné spory byly „zahlušeny v zárodku“.
ÚTERÝ 6. DUBNA
• Na sociálních sítích se šíří audiozáznam rozhovoru generála al-Hunajtího s princem Hamzou (pořídil jej posledně jmenovaný), jenž podporuje princův výklad událostí.
• Ammánská vláda zakazuje jakýmkoli způsobem (včetně sociálních médií) veřejně komentovat výše popsané události.
STŘEDA 7. DUBNA
• Vláda uvolňuje zákaz komentování událostí; kde je princ Hamza a další zatčení, veřejnost neví.
Zdroj: BBC, al-Monitor.com, CNN, haaretz.com

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní