Pád finančnické firmy Greensill Capital ilustruje ošemetnost víry ve všemocnou regulaci bankovnictví.
Jestli jste dosud neslyšeli o Greensill Capital, máte štěstí, že čtete tento text. Mnoho dalších příležitostí mít nebudete, alespoň mimo kriminalistické věstníky. Britská finančnická firma v čele s Australanem Lexem Greensillem, ještě loni zdánlivě ctihodná součást londýnského City, už prakticky neexistuje. Žádná velká škoda to není, ptáte-li se.
V roce 2017 si Greensill Capital koupila za hotové čtyři soukromé tryskáče. „Naše branže je skvělá, ale já létám s Ryanairem,“ komentoval to tehdy skepticky pro list Financial Times člen vedení jednoho z lídrů řečeného trhu.
Zmatení pojmů
Na otázku, o jakou branži a jaký trh tedy jde, není odpověď docela jednoduchá. Supply chain financing se podle České spořitelny překládá jako dodavatelskoodběratelské financování a „řeší mnohdy velmi protichůdné potřeby jednotlivých firem uvnitř dodavatelsko-odběratelského řetězce“. Tak se odborně popisuje stav, za něhož dodavatel chce za dodané zboží (či služby) zaplatit co nejdříve, kdežto odběratel, zákazník, má sklon loučit se se svými penězi co nejpomaleji.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot