Komentář: Dotace na dotovanou energii Evropu fakt nespasí

Je zvláštní ze strany státu nebo EU dotovat firmy, aby unesly cenu energie, kterou dotační autorita sama zdražuje systémem emisních povolenek.

Je zvláštní ze strany státu nebo EU dotovat firmy, aby unesly cenu energie, kterou dotační autorita sama zdražuje systémem emisních povolenek.

Celý článek
0

Drahé komodity poženou inflaci výše, varuje největší světový investiční fond

Prudce rostoucí ceny energií a surovin zkomplikují centrálním bankám boj proti inflaci, říká šéf Norges Bank Investment Management.

Prudce rostoucí ceny energií a surovin zkomplikují centrálním bankám boj proti inflaci, říká šéf Norges Bank Investment Management.

Celý článek
0

Jak na investice? Nedejte na zázračné rady a kroťte svoje emoce, radí expert

Úroky na spořicích účtech klesají. Ještě více tak pravděpodobně poroste zájem Čechů o investice. Je to logický krok pro ty, kteří chtějí dosáhnout na lepší výnos pro své úspory. Už loni investice v Česku zaznamenaly mimořádný rok.

Úroky na spořicích účtech klesají. Ještě více tak pravděpodobně poroste zájem Čechů o investice. Je to logický krok pro ty, kteří chtějí dosáhnout na lepší výnos pro své úspory. Už loni investice v Česku zaznamenaly mimořádný rok.

Celý článek
0

Jak se fouká do píšťaly: whistlebloweři si kvůli firmě často zničí osobní život

Whistleblower je hrdinou i zrádcem najednou, jde o jeho loajalitu.

Jak se fouká do píšťaly: whistlebloweři si kvůli firmě často zničí osobní život
ilustrační foto | Shutterstock.com

Whistlebloweři, lidé, kteří upozorňují na korporátní nešvary (často u svého vlastního zaměstnavatele), někdy získají slávu a peníze. Zaměstnanec americké energetické firmy Enron se díky takovému svědectví objevil na titulní straně časopisu Time; biochemika ve službách tabákové firmy Brown & Williamson Jeffreyho Wiganda hrál ve filmu Russell Crowe; ještě další dostali milionové částky.

Většinou to však dopadá jinak. Mnozí z nich si zničí osobní vztahy, přijdou o práci, jsou rozčarováni, když jejich velká odhalení nenajdou sluchu. Od doby, kdy americká Komise pro obchod s cennými papíry před více než deseti lety zahájila svůj whistleblowerský program, obdržela více než 64 tisíc tipů a stížností. Do konce loňského roku dostalo peníze jen 328 jejich autorů. 

Ochrana oznamovatelů korporátních nepravostí byla v USA institucionalizována v roce 2010 coby součást Dodd-Frankova zákona o „reformě Wall Street a ochraně spotřebitelů“. Trvalo však více než deset let, než se tento jeho rys začal výrazněji projevovat.

Pomohlo tomu ustanovení několika zákonů a programů na odměňování whistleblowerů – SEC má svůj, daňová správa IRS má svůj, motoristé mají jiný, v oblasti praní peněz existuje ještě další program, existují zákony na federální i státní úrovni. Oznamovatel má obvykle nárok na deset až třicet procent z peněz, které díky němu úřady získají. Jen sama SEC vyplatila do loňska na odměnách 758 milionů dolarů; celkově čítají vyplacené odměny asi 1,3 miliardy.

Prevence funguje

Jak moc (a jestli vůbec) se to všechno vyplatí, se obtížně měří – už proto, že blíže nezjistitelnou část úspěchu může tvořit prevence. „Dokumentujeme, že první únik informací o klientech z banky v daňovém ráji způsobil náhlý odliv vkladů z daňových rájů a prudký pokles tržní hodnoty bank, o nichž je známo, že pomáhají s daňovými úniky,“ píše web The University of Chicago Press Journals.

Mezitím se tato praxe stala v USA běžnou součástí života první podnikatelské, politické a právnické ligy. Elon Musk používal výroky whistleblowera Peitera Zatka, bývalého šéfa bezpečnosti sociální sítě Twitter, když se chtěl vyvléknout z neuváženého příslibu koupě jejího provozovatele. Minulý týden požadoval status oznamovatele agent federálního daňového úřadu IRS, jenž hodlá svědčit proti synovi prezidenta Joea Bidena Hunterovi. 

Také v EU vstoupila 1. srpna v platnost direktiva o whistleblowingu; nařizuje každé firmě s více než padesáti zaměstnanci vytvořit bezpečné prostředí pro oznamování nekalostí. Veškeré foukání do píšťaly však nadále představuje mravní dilema.

„Spravedlnost a loajalita představují základní morální hodnoty, ale někdy jsou v rozporu,“ potvrzuje zjevný fakt tým amerických vědců z Northwestern University a Boston College. „Normy férovosti a spravedlnosti ve své podstatě vyžadují, aby se všemi osobami a skupinami bylo zacházeno stejně. Naproti tomu normy loajality nařizují přednostní zacházení, povinnost upřednostňovat vlastní skupinu před ostatními skupinami,“ uvádějí. V praxi je to přímočařejší: jde o míru loajality, jakou prokazujete ideálu zosobněnému úřadem, v soutěži s mírou loajality vůči vašemu příbuznému, kolegovi či sousedovi. 

Tématu se podrobněji věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot.