Franz Kafka: Jsem svobodný, a proto ztracený

Když jsou věci jinak, než mají být, aniž bychom věděli proč; když narážíme na nesmyslné překážky tam, kde žádné být nemají; když svět, který vidíme, je dokonale jiný než ten, jejž vidí ostatní; když významy výrazů „komický“ a „děsivý“ začínají splývat, říkáme, že je to kafkárna. Rubrika Tardis usoudila, že je právě ten správný čas na to, aby to zjistila z první ruky: od zřejmě nejslavnějšího Pražana dějin, Franze Kafky.

Franz Kafka: Jsem svobodný, a proto ztracený
Franz Kafka | Profimedia.cz

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Před více než dvaceti lety se o vás hádali pražští politici. Jedni po vás chtěli pojmenovat náměstíčko, aby vás uctili. Druzí tvrdili, že byste se z toho obracel v hrobě. Co je blíž pravdě?

Nikdy nechci být snadno definovatelný. Raději bych proplouval nad lidskou myslí jako cosi přísně beztvarého a nezachytitelného. Spíš jako nějaké průhledné, paradoxně světélkující stvoření než jako skutečná osoba.

A co říkáte těm, kteří mluvili za vaši duši?

Myslím, že jen jejich hloupost jim umožnila, aby si byli sami sebou tak jisti.

Když jste četl své dílo přátelům, všichni jste se dobře bavili. Zbytek světa se bál. Jak to?

Řekl bych, že bychom všichni měli číst pouze takové knihy, které nás zraňují a působí nám bolest. Pokud nás kniha, kterou čteme, neprobudí ranou do hlavy, proč ji vůbec čteme? Potřebujeme knihy, které na nás zapůsobí jako neštěstí, které nám způsobí hluboký žal jako smrt někoho, koho jsme milovali více než sebe sama, jako vyhnanství do lesů daleko ode všech, jako sebevražda. Kniha musí být sekerou, která rozetne to zamrzlé moře, které v sobě nosíme.

To zní jako návod na radostný prožitek. Jak se takového efektu dosáhne?

Neohýbejte se a nic neřeďte. Nesnažte se to uspořádat nějakou logikou. Neredigujte si vlastní duši podle módy. Raději běžte nemilosrdně za svou nejintenzivnější posedlostí.

Jak se to dělá konkrétně?

Nemusíte vůbec vyjít ze svého pokoje. Zůstaňte sedět u stolu a poslouchejte. Nebo ani poslouchat nemusíte, jen buďte v klidu, potichu a o samotě. Svět vám sám nabídne, že shodí svoji masku, nebude mít na vybranou.

To je dost neprošlapaná stezka k poznání, ne?

Stezka se prošlape tím, že se po ní chodí.

Kam jste se prošlapal vy?

Žijeme v době natolik posedlé démony, že brzy budeme moci konat dobro pouze v nejhlubším utajení, jako by to byl zločin. Už ani nevím, jestli se chci utopit v lásce, ve vodce, nebo v moři.

Skutečně vidíte svět tak zle?

Já svět nevidím vůbec; znovu jej vynalézám. Jsem klec, která hledá ptáka.

Kafkárna, jak se patří. Víte, proč se říká, že je něco kafk árna?

Všechno, co je vyjádřeno jazykem, je jen špatný překlad, stejně jako nic neumí klamat tak dobře jako fotografie.

Proč jste se namísto pojišťovnictví nevěnoval právu, když už jste je vystudoval?

Právník je člověk, který napíše dokument o deseti tisících slovech a mluví o něm jako o stručném.

Říkáte, že jste spisovatelem z nouze. Jak to?

Nepamatuji si nic z toho, co jsem se naučil, ani z toho, co jsem kdy četl, zažil nebo slyšel. Připadám si, jako bych nic nezažil, nic se nenaučil. Jsem na tom nejspíš hůř než běžný školák; všechno, co vím, je povrchní a každá druhá otázka je nad moje síly. Nejsem schopen záměrného přemýšlení, moje myšlenky vždycky narazí do zdi. Jsem schopen chápat podstatu věcí izolovaných, ale vůbec neumím souvisle, nepřerušovaně myslet. Neumím ani pořádně vyprávět příběh. Vlastně sotva umím mluvit.

A připadáte si tak svobodný?

Jsem svobodný, a proto ztracený. Můžete se rozhodnout být svobodný - ale je to poslední rozhodnutí, které učiníte.

Týdeník hrot

  • Jak se lepí díra po covidu
  • Judista mezi jurtami
Objednat nyní