Země s největšími ropnými rezervami na světě je už sedm let v bankrotu, celkem dluží 154 miliard dolarů a USA na ni teď obnovily sankce. Vše mají zachránit bankéři od Rothschildů
Země s největšími ropnými rezervami na světě je už sedm let v bankrotu, celkem dluží 154 miliard dolarů a USA na ni teď obnovily sankce. Vše mají zachránit bankéři od Rothschildů
Novinářská zjištění nahrávají oprávněnosti zákazu TikToku v USA. Informace od zaměstnanců potvrzují, že nad sítí oblíbenou zejména u dětí a dospívajících mají čím dál větší kontrolu Číňané. Naopak vliv lokálního managementu prý oslabuje.
Novinářská zjištění nahrávají oprávněnosti zákazu TikToku v USA. Informace od zaměstnanců potvrzují, že nad sítí oblíbenou zejména u dětí a dospívajících mají čím dál větší kontrolu Číňané. Naopak vliv lokálního managementu prý oslabuje.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Největší evropské fotbalové kluby zakládají vlastní soutěž, v níž si berou příklad z úspěšného modelu v USA. I proto ale nemůže fungovat.
Evropský fotbal je na prahu obrovské války. Na jedné straně stojí největší kontinentální kluby (navíc jen některé), na té druhé všichni ostatní. Ve hře je tradice evropského fotbalu založeného na kompetitivnosti. Hlavně jde ale samozřejmě o peníze.
Dvanáctka top klubů z anglické, španělské a italské ligy oznámila nový projekt tzv. Superligy, v níž by se utkávali skutečně jen ti nejlepší proti nejlepším. Teoreticky toto sice slibuje Liga mistrů, v ní ale dostávají prostor i kluby ze slabších evropských lig, přičemž na giganty se často ani nedostane. Například v příští sezoně by se nejprestižnější klubová soutěž v Evropě měla obejít bez londýnských týmů Arsenalu a Tottenhamu. Právě tyto dva celky patří mezi zakládající členy Superligy.
Motivace těchto týmů je jasná: zajistit si stálou účast mezi naprostou evropskou elitou, nehledě na dosažené výsledky v domácích ligách. A také neochota stále se dělit o výnosy z televizních práv s „chudými“. Zatímco pro týmy ze střední a východní Evropy jsou utkání s kolosy z Anglie svátkem, pro druhou stranu často spíš jen přítěží bez ekonomického profitu. Barcelona si zkrátka radši zahraje proti Manchesteru United než proti pražské Slavii (a ještě 0:0).
Superliga si údajně bere příklad v zámoří, kde tento model úspěšně funguje dlouhá desetiletí. Kluby z NFL, NBA či MLB se tradičně umísťují na předních příčkách nejhodnotnějších sportovních klubů a prakticky jsou továrnou na peníze. Červená čísla u nich skutečně nehrozí.
Jde ale o dva naprosto odlišné světy. Každého hned samozřejmě napadne tradice. Američané jsou zvyklí na to, že třeba jeden celý stát fandí svému týmu, který sídlí v jeho hlavním městě. Na nějaké postupy a sestupy jako v Evropě se tam nehraje a nikdy nehrálo. Všichni jsou zvyklí na uzavřené soutěže, profesionální kluby tam fungují jen v seniorské kategorii. Pro mládež jsou vyčleněné středoškolské a univerzitní ligy, které jsou také díky tomu obrovsky sledované. Když pak chcete mezi dospělé, musíte projít draftem.
Právě tím, že ty nejhorší týmy dostávají každoročně prostor draftovat ty nejlépe hodnocené mladé hráče, se udržuje kompetitivnost mezi jednotlivými týmy. A udržuje se také platovými stropy. Prostě tým z Los Angeles má na tvorbu kádru stejné možnosti jako soupeř z malého městečka Green Bay z Wisconsinu. V NFL má navíc většina hráčů garantované smlouvy jen zčásti, řada z nich pak žije navzdory dlouhodobým kontraktům neustále v nejistotě, protože týmy mají možnost je bez větších finančních postihů jednoduše vyškrtnout z kádru.
Přesná pravidla Superligy ještě nebyla zveřejněna, pochybuji ale, že by se v nich počítalo i s platovými stropy. Mládež si všichni účastníci budou pochopitelně nadále piplat sami. A zkuste přijít za fotbalisty s návrhem na částečně garantovaný kontrakt, navíc opatřený únikovými cestičkami pro klub…
Ze strany evropské fotbalové asociace UEFA přišla na oznámení Superligy až hysterická reakce. Když vy takhle, tak vám zakážeme účast v domácích ligách, v evropských pohárech a vaši hráči nebudou moci reprezentovat. Tvrdá reakce byla zřejmě zapotřebí, taková vyjádření ale mohou příkop mezi oběma stranami ještě prohloubit. Nedávají prostor pro další jednání, působí jen jako výhrůžka. UEFA si je přitom moc dobře vědoma, že Barcelonu, Manchester City či Juventus potřebuje.
To ale nic nemění na tom, že projekt Superligy je odsouzen k neúspěchu. Možná ne hned a v prvních ročnících bude svou novotou atraktivní. Minimálně pro nadšené fanoušky z Číny, Filipín či SAE, kam se televizní práva za pořádně atraktivní sumu určitě podaří prodat. Postupem času ale i utkání mezi Realem Madrid a Liverpoolem zevšední.
Nejdůležitější pro „separatisty“ nakonec může být fakt, že je v tomto kroku nepodporují ani jejich fanoušci. Stačí si projít sociální sítě a diskusní fóra jednotlivých klubů. Drtivě převládá nesouhlas a nadávky na hamižnost. Někteří lidé avizují, že na taková utkání prostě nebudou chodit. Víc pro ně stále znamenají domácí ligy.
Také kvůli tomu, že se do elitního spolku (alespoň zatím) nepřidaly týmy z Německa či Francie, by mohlo dojít k přehodnocení celého projektu. A nakonec to možná dopadne kompromisem jako obvykle: Liga mistrů vyjde ještě více vstříc největším evropským ligám, těm chudším se ještě více uzavře (což už údajně stejně bylo v plánu).
V současné chvíli to ale na žádný mír nevypadá. Spor se spíše ještě vyhrotí.
