Objem investic do společností, které se chlubí svými ctnostmi skrytými za zkratkou ESG, poklesl mezikvartálně o polovinu.
Objem investic do společností, které se chlubí svými ctnostmi skrytými za zkratkou ESG, poklesl mezikvartálně o polovinu.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Firma BYD už nyní válcuje západní konkurenci ve výrobě elektromobilů. Teď chce přidat globální dominanci v produkci elektrických vlaků a kamionů nebo systémů pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů.
Firma BYD už nyní válcuje západní konkurenci ve výrobě elektromobilů. Teď chce přidat globální dominanci v produkci elektrických vlaků a kamionů nebo systémů pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů.
Školní brašna, penál, pero, pastelky… a samozřejmě slabikář. Základní učebnice pro žáky prvních tříd provází děti po staletí. Vlastně už od dob, kdy bylo vynalezeno písmo, vymýšleli lidé způsob, jak jeho znalost předat.
Snad každý si pamatuje z první třídy věty jako „Ema má mísu“. Co se ale učily děti našich předků? Podle Slovanského ústavu Akademie věd ČR se podoba prvních slabikářů v Evropě ustálila v souvislosti s rozvojem knihtisku v 16. století. S těmi dnešními mají společnou část abecední a někdy i obrázkovou, texty však byly náboženské a měly žáky nejen vzdělávat, ale také vychovávat. České slabikáře navíc obsahovaly mnemotechnickou pomůcku Jana Husa pro výuku abecedy a psaly se švabachem.
Historie této základní učební pomůcky je ale vlastně mnohem starší. I když to nebylo nijak jednoduché. Například už v antice vznikaly školní mluvnice, slovníčky a konverzace, dlouho však neexistovala speciální příručka, podle níž by se žáci mohli cvičit při svých prvních krocích ve světě písmen.
„Tuto fázi původně zprostředkovával učitel, který nechával žáky učit se nazpaměť abecedu ve správném pořadí a pak ji číst a opisovat, případně učit se přečíst slabiky,“ vysvětlil dřívější učební postupy Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu Akademie věd.
Zajímavou pomůcku využívali také v Anglii – hornbook vypadal jako prkénko na zeleninu, do něhož byl obvykle zasazen papír nebo pergamen s abecedou a textem k první četbě, někdy i se slabikami.
Prvními čtenými texty ve školách byla zpočátku různá moudra a citáty antických autorů, mající žáka zároveň vychovávat. V křesťanské době se žáci učili číst na náboženských textech – nejprve Otčenáš, Zdrávas Maria, pak i třeba Desatero. Ty se posléze staly pevnou součástí slabikářů, které se začaly šířit s rozvojem knihtisku.
„Učebnice zpravidla začínala přehledem celé abecedy, po němž následovalo cvičení na čtení slabik složených ze dvou písmen, například ba, be, bi, bo, bu. Ve větších slabikářích i ze tří, například bla, ble, bli, blo, blu. Pak následovaly texty pro procvičování čtení, které byly náboženské povahy,“ uvedl Vladislav Knoll.
Nejstarším dochovaným českým slabikářem je nejspíš trojjazyčný česko-latinsko-německý Slabikář Preces, totiž modlitby a jiní náboženství počátkové, který byl vytištěn v roce 1541. Sloužil i jako jazyková učebnice, navíc v té době se latina a čeština od sebe lišily užitým písmem – latina využívala takzvanou antikvu (téměř dnešní latinka), české a německé texty byly psány novogotickým písmem, tedy takzvaným švabachem, později i frakturou.
Další českou specialitou byla Husova Abeceda (uvozená „Mistr Jan Hus složil“), první text čítankové části. Mnemotechnická pomůcka začínající A bude celé čeledi dáno dědictví… umožňovala lepší zapamatování pořadí písmen v české abecedě. Česká část také obsahuje seznam čtení písmen, tedy a, be, ce, če, de, ďe; ve shodě s Husovou abecedou obsahuje písmeno ch až na konci. Drobné pobavení pro prvňáčky skýtala řada cha, che, chi, chí (psáno chij), chy, cho, chu.
Více než padesátistránková učebnice obsahovala i chvalozpěvy na Pannu Marii, seznamy apoštolů, příležitostné modlitby a hymny, tedy oslavné písně Bohu a Panně Marii, požehnání před jídlem i poděkování Bohu po jídle. Poslední částí slabikáře byl takzvaný cisioján, mnemotechnická pomůcka k zapamatování významných svátků církevního kalendáře. Cisioján lze najít kromě starých slabikářů i na pražském orloji.
Nejstarším dochovaným slovanským tištěným slabikářem je nejspíš ten, který byl vydán v hlaholici pro Chorvaty roku 1527 v Benátkách. Obsahuje již pěkné ilustrace k textům, jednu stránku navíc pokrývají portréty všech dvanácti apoštolů se stručným textem.
Slovinský reformátor Primož Trubar vytiskl roku 1555 nejstarší slovanský slabikář (slovinsky) psaný antikvou, ale i nejstarší slabikář psaný cyrilicí (1561, chorvatsky). Pro další rozvoj slabikářů ve východní Evropě jsou důležité tisky Ivana Fjodorova, což byl emigrant z Moskvy, které spatřily světlo světa ve Lvově a Ostrohu na území dnešní Ukrajiny v sedmdesátých letech 16. století.
V těchto rozsáhlých učebnicích se žák mimo jiné naučil, jak se má chovat ke svým rodičům a jak oni k němu. V závěru druhého slabikáře si mohl přečíst staroslověnský text o vytvoření slovanské abecedy Konstantinem-Cyrilem. Trubar i Fjodorov uváděli mnemotechnické říkanky pro zapamatování abecedy, z nichž se žák přiučil i teologii.
Jeden z nejkrásnějších, ještě rukopisných slabikářů s mnoha barevnými a pozlacenými ilustracemi vznikl na začátku 16. století pro francouzskou princeznu Klaudii. „Je tak nádherně vyvedený, že by ho člověk šestiletému dítěti nedal. Je to umělecké dílo a zachovalo se v perfektním stavu. Takže je možné, že královští rodiče uznali, že něco tak krásného své dceři do rukou dát nemůžou,“ dodal Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu Akademie věd.
