Co s tím?

Byl čtenář už někdy ráno na ulici? Nechci čtenáře urazit, vím, že čtenář je nóbl a nemá zapotřebí, aby vstával před devátou – no ale, náhoda! A když tedy náhoda ho vyvedla někdy z domu dřív, zajisté že sobě při známém svém bystrozraku povšimnul, že na ulici jsou nejen lidé, nýbrž i věci, jichž tu jindy nevídáme… A také auta, spousta aut a všechna stojí. Ráno určitě; vždyť takto drahý čtenář strávil poskakováním v kolonách jen za loňský rok 51 hodin, více než dva celé dny. A pokud by se snad drahý čtenář rozhodl vlakem jet, nic si nepomůže, neboť zpoždění všech vlaků v zemi počítá se na roky.

Snad mi drahý čtenář odpustí tu výpůjčku ze snad nejslavnějšího fejetonu všech dob, Kam s ním Jana Nerudy. Při čtení tohoto vydání Hrotu jsem si na něj nevyhnutelně vzpomněl. V hlavním tématu čísla se totiž věnujeme velmi podobným věcem, které ve svých textech tepal už Neruda: co všechno v naší zemi nefunguje, jaká je to mnohdy frustrace, byť jsou třeba ty nešvary naprosto banální, a proč je – ne za roky, ale za desítky let – nikdo neumí nebo nechce vyřešit.

Aby bylo úplně jasno, my v Hrotu víme, že se na poměry současného světa a vlastně i Evropy v současném Česku žije velmi dobře. Máme svobodu, víceméně fungující právní stát, relativní blahobyt a za současnou vládní garnituru se nemusíme ani moc stydět. Podprahově sice vnímáme blízkost války a rostoucí životní náklady, ale pořád to není beznaděj a deprese, pořád máme slušné vyhlídky, že se to zase zhoupne a bude líp, opravdu.

A teď to – čau lidi – fakt nemyslíme babišovsky populisticky. Takže ne, nejsme kverulanti ani hnidopiši, jenom chceme připomenout, že tady je spousta věcí, které nám zbytečně otravují život, a přitom by nemuselo být tak těžké je přinejmenším zlepšit. Neříkejte, že vás neštvou kolony, zpoždění vlaků, nesmyslné vysedávání v čekárnách nebo absurdní úřední kolečka… Nás ano, a proto jim věnujeme téma tohoto čísla a proto zkoumáme, jestli tyto problémy někdo řeší, případně jak by se řešit daly. Ale abychom ukázali, že nevidíme tak černě, v některém z dalších čísel to zkusíme obráceně – co všechno v Česku funguje a na co jsme hrdí. Také toho bude dost.

Letně oddechový tentokrát není ani hlavní rozhovor čísla. Ovšem způsob, jakým přední světový odborník na imunoterapii Lorenzo Galluzzi mluví o léčbě nádorů, je fascinující, nesmírně poučný a, věřte nevěřte, mezi řádky prosvítá naděje. Učíme se s rakovinou bojovat, zlepšujeme se v tom, rok od roku má víc a víc lidí větší šanci se s ní úspěšně vypořádat.

Nežijeme ve vzduchoprázdnu, nemůžeme, a hlavně nechceme ignorovat aktuální dění kolem ruského plynu a plíživě se vracející covid. Ani to není úplně veselé čtení, ale nemůžeme před ním strčit hlavu do písku a po dočtení vám rozhodně nezůstane v puse pachuť beznaděje.

Pokud byste toho těžkého čtení přece jen měli dost a zatoužili po zvířátku na konec, vyrazte s námi na výlet po brdských rybnících. Anebo se ponořte do historie a sledujte mimořádné životní eskapády miliardáře, amatérského archeologa a bigamisty Heinricha Schliemanna, předobrazu Indiany Jonese a objevitele starověké Tróji.

Protože jak napsal Neruda: To je ta celá historie, tak jak se stala a jak ji povídám. Je pěkná a časová; jsem s ní spokojen, končím.