Co nedělat pro lidi. Česko doplácí na Babišovo rekordní utrácení

Co ta vláda dělá pro lidi? Oblíbená otázka hospodských diskusí o politice je celkem pochopitelně nyní otázkou, s níž tváří v tvář prudkému zdražování energií a pohonných hmot i potravin operuje opozice. Andrej Babiš vyrazil na výlet do Polska, aby ukázal, kde pro ty lidi něco dělají, zatímco Fialův kabinet prý nechává obyvatelstvo napospas.

Snížení cen benzinu a nafty či administrativní zastropování některých cen vypadají jako citelná úleva pro ty lidi, jimiž se politici tak rádi ohánějí. Fakt, že co lidé ušetří na pumpě, pak zaplatí na jiných daních v průběhu času, se moc neřeší. Prostě když je zle, je třeba si půjčit a splatit to, až bude lépe. Umí to hlavně socialisté a konzervativní vlády v Polsku i v Maďarsku dělají socialistickou hospodářskou politiku dlouhodobě. Je to jistě legitimní, byť ne moudré.

Přichystejte se na studenou koupel. Česko čeká stagflace

Hrozba stagflace, která se ještě před pár týdny zdála jako jen málo reálná možnost dalšího vývoje, se v Česku rýsuje jako dost pravděpodobná blízká budoucnost

Hrozba stagflace, která se ještě před pár týdny zdála jako jen málo reálná možnost dalšího vývoje, se v Česku rýsuje jako dost pravděpodobná blízká budoucnost

Zrovna Poláci a Maďaři to ale nedělají úplně špatně, na rozdíl právě od Andreje Babiše. Během covidu sice své země také pěkně zadlužovali a celkový dluh mají už tradičně větší než my, ale v případě strukturální složky dluhu tomu už tak není, a především už na podzim připravili střednědobou konsolidaci veřejných rozpočtů, která směřovala k zastavení zadlužování, a v Maďarsku dokonce k poklesu dluhu.

Česko si ale naplánovalo pokračování rekordního utrácení, které nemá v Evropě obdoby, což vyvolává silné obavy. Věnuje se tomu například studie Národní rozpočtové rady. Takže upřímně, Babiš toho udělal za svých vlád pro lidi tolik, že když nyní potřebují skutečně pomoci, nejsou na to peníze, protože ty zadlužovací budou třeba na mnoha jiných frontách a veřejné finance je nutné udržet pod kontrolou, jelikož po válce nepřijde potopa. Doufejme.

To samozřejmě neznamená, že vláda k nějakým administrativním zásahům do cen nakonec pod silným sociálním tlakem nepřistoupí. Nicméně základem by mělo být řešit příčiny, a nikoli mírnit důsledky. Příčinou vysokých cen energií je dlouhodobá energetická politika EU, založená na vědomém záměru zdražování energií, protože se jednak více vyplatí soláry a větrníky a zadruhé bude brzdit spotřeba. A obojí přispěje k plnění bájného cíle snížení emisí. Tvorby této politiky se Andrej Babiš také zúčastnil a patřičně ji při hlasováních odmával.

Fiala for president? Jeho čas přijde až za pět let

Navrhnout Petra Fialu na prezidenta je lákavá představa a jednoduché řešení. A přece to vůbec není dobrý nápad.

Navrhnout Petra Fialu na prezidenta je lákavá představa a jednoduché řešení. A přece to vůbec není dobrý nápad.

Válka na Ukrajině a jasná potřeba dramaticky omezit dovoz ruského plynu jednoznačně vedou k tomu, že k provozu evropské ekonomiky je nutné někde získat náhradní zdroje. Těmi jsou dovoz z jiných zemí, byť dražší, ale především limitovaný dopravními cestami a terminály na zkapalněný plyn, a pak uhlí, kterého se sice také z Ruska vozí hodně (mimochodem, bez ruského uhlí se polská ekonomika obejde stejně špatně jako německá a naše bez ruského plynu), ale pořád ho máme doma pod zemí. Všichni to vědí, ale národní programy odchodu od uhlí, emisní povolenky, pravidla taxonomie podpořená bankovní ESG blokující financování uhelných technologií a další brzdy stále platí a všichni se tváří, že se vlastně nic nemění.

Prodloužit provoz nebo zvednout výkon uhelné elektrárny ale nelze otočením nějakého knoflíku volume a reakční doba je velmi dlouhá. Až ta energie příští zimu prostě nebude, budou každému ty zastropované ceny a daňové úlevy na draka.