Chemičky za zdravá pole. Koncern BASF se připravuje na novou realitu

Evropa chce zemědělství bez chemie. Zatímco v politice se o nastavené cíle vedou ostré boje, výrobci pesticidů a hnojiv se už připravují na novou realitu.

Chemičky za zdravá pole. Koncern BASF se připravuje na novou realitu
„Pokud má dojít k naplnění cíle uhlíkově neutrální Evropy, tak je to možné pouze za využití revolučních technologií. A může to být jedině chemie, která s tím přijde,“ říká Filip Dvořák. | Tomáš Novák týdeník HROT

V kanceláři Filipa Dvořáka s výhledem na karlínskou Invalidovnu se povaluje několik analogových kazet se čtveřicí velkých písmen BASF na obale. Právě s hudebními nosiči má většina pamětníků německou společnost spojenou. S jejich zmizením z trhu jako by z veřejného prostoru zmizela i firma. 

Největší chemický koncern světa je však v každodenním životě stále přítomen, jde o významného dodavatele pro automobilový průmysl, stavebnictví a také zemědělství. A právě poslední segment stojí podle Filipa Dvořáka, šéfa BASF v Česku, aktuálně na prahu revoluce, kterou srovnává s vynálezem procesu výroby syntetického amoniaku pro výrobu průmyslových hnojiv před více než sto lety, ke kterému došlo právě v domovské chemičce v Ludwigshafenu a bez kterého by lidstvo nejspíš už vymřelo hlady. 

„Pokud má dojít naplnění cíle uhlíkově neutrální Evropy, tak je to možné pouze za využití revolučních technologií. A může to být jedině chemie, která s tím přijde,“ říká Dvořák. 

Méně pesticidů, méně masa

Reaguje tak na evropský Green Deal, respektive Strategii od zemědělce ke spotřebiteli a Strategii o biologické rozmanitosti, které Evropská komise představila loni v květnu. I umírněný ekolog musí při jejich čtení zapochybovat, zda to komise pod vedením Ursuly von der Leyenové tentokrát se zeleným zápalem trochu nepřehnala. 

Podle představ komise by do roku 2030 měla být velká většina potravin na evropských stolech pěstovaná s minimálním využitím chemických látek, minimální produkcí emisí, s co nejkratším dodavatelským řetězcem, a navíc za dostupnou cenu. Masa, jehož produkce způsobuje největší emisní stopu, by se mělo jíst podstatně méně. 

Podle plánu by tak spotřeba pesticidů měla ani ne do deseti let klesnou o 50 procent, hnojiv o 20 procent a podíl ekologicky obdělávaných polí vzrůst na čtvrtinu. K tomu na podzim přibylo zvýšení emisního cíle na 55procentní úsporu oproti roku 1990, které na agrární sektor rovněž dopadne. 

Za zveřejněnými cíli je však mnoho nejasností. Není třeba zřejmé, zda stejné cíle budou platit pro každý stát, nebo pro Evropu jako celek a pro jednotlivé země se teprve dopočítají. To může přitom představovat zásadní rozdíl. Třeba u cíle pro biozemědělství patří Česko s 15,2 procenta ekologicky obdělávané půdy mezi evropské premianty. I když rozšíření bioprodukce o dalších deset procent představuje plochu o rozloze desetinásobku hlavního města, byl by to snazší úkol než třeba pro Maltu, která je v otázce biozemědělství v podstatě na nule.

Jinak je tomu právě u pesticidů. Ministerstvo zemědělství se nedávno pochlubilo, že podle analýzy Eurostatu se jejich spotřeba v Česku mezi léty 2011 a 2018 propadla o více než pětinu, a patří tak spolu s Portugalskem a Irskem k zemím s nejvýraznějším poklesem. To je rozdíl třeba oproti jindy ekologicky vzorovému Rakousku, kde spotřeba vzrostla o více než polovinu. Pokud by se měly všechny země ocitnout na stejné startovní pozici se stejným 50procentním cílem, česká pole by přešla téměř do biorežimu, zatímco Rakousko by se vrátilo do stavu v roce 2011. 

„Jsou to evropské cíle, očekáváme proto, že cíl pro Česko nebude 50 procent. Na druhé straně jsou cíle hezká věc, ale nejdříve je nutné říct, jak se k nim dostat,“ říká proto šéf Zemědělského svazu Martin Pýcha. Podle něj vznikly obě strategie příliš rychle, bez ohledu na praxi a dopady na farmáře. 

Cílům se mělo přizpůsobit startující sedmileté dotační období a celkem 378 miliard eur, které se v jeho průběhu rozdělí. S projednáváním nové Společné zemědělské politiky se nicméně začalo dávno před vznikem obou zelených strategií, a tak se do její konečné podoby příliš nepromítly. Reálná šance, že se peníze začnou vyplácet podle ekologického klíče, tak nastane zase až za sedm let, kdy do cílového roku 2030 už nebude zbývat mnoho času.   

Ministerstvo zemědělství pro začátek tlačí na komisi, aby nechala vypracovat analýzu dopadů obou strategií na konkurenceschopnost evropského zemědělství. Ta překvapivě zatím přišla pouze od ministerstva zemědělství USA. Podle Američanů tak evropské klimatické cíle povedou ke snížení zemědělské produkce EU mezi sedmi až dvanácti procenty, celosvětovému zvýšení cen v rozmezí od devíti do 89 procent a snížení světového HDP o 0,1 až jedno procento. „Zemědělci jsou z toho v absolutní depresi,“ dodává Pýcha.

Politika tápe, byznys se už rozhodl

Na rozdíl od politiků a zemědělců berou ovšem chemické korporace nastavený směr za danou věc. „Minimalizace spotřeby hnojiv a pesticidů je dlouhodobým trendem. V oblasti hnojiv jsme na situaci již delší dobu nachystaní. Měníme výrobu tak, aby se nás nová opatření nedotkla. Jde především o zaměření výroby na hnojiva s řízeným uvolňováním živin, takzvaný controlled-release fertilizer,“ popisuje Karel Hanzelka, mluvčí holdingu Agrofert ze svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše. Agrofert sice složky do pesticidů vyrábí jen v minimální míře, je však významným producentem hnojiv.  

BASF se hnojiv zbavil už před lety, dnes však spolu se společnostmi Bayer a Syngenta patří k lídrům na trhu pesticidů. Na ten nedopadá jen aktuální Green Deal, už léta se potýká se zpřísňující se regulací. Každý rok několik ochranných látek, za kterými jsou vysoké investice do vývoje, zmizí z trhu. Známý je hojně diskutovaný glyfosát, s koncem loňského roku po sedmnácti letech skončilo však třeba i povolení pro vlajkovou loď BASF, fungicid epoxiconazol.

Ačkoliv agrární divize BASF tvoří jen asi deset procent tržeb koncernu, směřuje do ní 40 procent výdajů na vývoj a výzkum. Jen v roce 2019 šlo o 879 milionů eur z 2,1 miliardy. Výsledkem je však mimo jiné nová látka Revysol, od kterého si výrobce slibuje prodeje až ve výši jedné miliardy eur ročně. Důvod? Revysol má zemědělcům pomoci uspořit vodu, emise i chemii, přesně v souladu s Green Dealem. „Výnosy se mají zvýšit o čtyři procenta při nižších aplikačních dávkách. A když máte nižší aplikační dávky, tak to šetří i 50 procent vody a 24 procent pohonných hmot,“ říká Dvořák.

Druhá cesta je přechod k digitálním technologiím. Podle Dvořáka se BASF čím dál více stává namísto výrobce chemikálií softwarovým vývojářem. Společnost koupila v roce 2018 platformu Xarvio. Jde o systém, který zemědělci porad, jak hospodařit, kdy a co zasít, jak pohnojit a kolik chemikálií je na ošetření jaké části pole přesně potřeba. To aspoň podle představ koncernu povede nejen k nižším nákladům, ale i k úspoře energií, hnojiv a pesticidů.

BASF převzal Xarvio v balíku dalších aktivit v souhrnné hodnotě 7,6 miliardy eur od konkurenta Bayer, který se musel části byznysu zbavit kvůli plánovanému spojení s americkým Monsantem. Zatímco Bayer trápí miliardové žaloby, jež se na něj valí kvůli Monsantu, největšímu výrobci glyfosátu, od lidí, kterým herbicid údajně způsobil rakovinu, BASF do digitální divize čile investuje.

Loni se kvůli platformě spojil s německým technologickým gigantem Bosch, který je mimo jiné velkým výrobce senzorů. Obě společnosti plánují na letošní jaro vznik společného joint venture, jehož cílem není nic jiného než digitalizace polního hospodářství. Dvořák vidí budoucnost zemědělství v dronech, internetu věcí a precizním zemědělství, díky kterému by ani kapka chemie neměla přijít zbytečně nazmar. Koncert věří, že díky modernímu zemědělství zvýší tržby agrární divize do konce desetiletí na dvojnásobek. 

A podobně to vnímá i Agrofert. „Čím dál větší důraz je kladen na precizní zemědělství, kde se využívá moderních technologií, například GPS, aby aplikace přípravků byla prováděna přesně podle mapových podkladů a jen v nezbytně nutné a účinné míře,“ dodává Hanzelka.  

Trochu to připomíná situaci v energetice před pár lety, kdy někdejší uhelné koncerny hromadně budovaly solární parky, zatímco opoždění politici všude po Evropě bojovali za zbourání Horních Jiřetínů, údajně v zájmu těch samých koncernů. Zda i v tomto případě rozpoznal byznys správný trend dříve než politika, se ukáže.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Políček bezradné vládě
  • Čistá energie z pracovních lágrů
Objednat nyní