Česká dotační mentalita je věčně živá. Proč úředníci vymýšlejí stále nové dotace?

Myšlenka, že díru v rozpočtu zalepí zrušení dotací, byla vždy nesmyslná

Česká dotační mentalita je věčně živá. Proč úředníci vymýšlejí stále nové dotace?
ilustrační foto | Shutterstock.com

Když česká vláda před pár měsíci s velkou pompou oznámila konsolidační balíček, který měl zachránit rozpočet, jenž je v dezolátním stavu, hlavním pilířem svého konsolidačního snažení učinila „rušení dotací“. Už v té době panovaly obavy, zda vláda vůbec ví, na jakých konkrétních dotacích chce peníze ušetřit.

Nic totiž netušila ani dotčená ministerstva, snad kromě ministerstva průmyslu a obchodu, které ale plánovalo celé úspory dosáhnout zrušením proplácení poplatků za obnovitelné zdroje energie. Ergo zrušením toho, co se zavedlo jako nástroj boje s vysokými cenami energií a co pouze vrátí situaci do stavu, který zde byl před pár lety. Ministerstva zemědělství, dopravy, místního rozvoje či školství, která měla společně uspořit dvacet miliard, pak v květnu absolutně netušila, jak nařízené úspory v dotacích provedou.

A netuší to ani po dvou měsících: ministr Stanjura na dotaz, zda může uvést nějaký příklad konkrétního návrhu na škrty v dotacích z dotčených resortů, v polovině července (!) řekl, že „zatím ne“… Dodal pouze, že k tomu resorty „přistupují odpovědně“. Což tedy skoro po dvou letech od doby, kdy se premiér Fiala chlubil, jak „není problém uspořit desítky miliard korun“ v neinvestičních dotacích, není zrovna emblémem vládní profesionality.

V nejlepším to skončí podle rčení bývalého ruského premiéra Černomyrdina, že to sice mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždycky. V nejhorším se ukáže, že antidotační rétorika je jen naoko. A bohužel to zatím vypadá na druhou možnost.

Proč Michelin?

Už dotace pro restaurace skrze desítky milionů pro Michelin byla na pováženou. Je jasné, že zástupci restaurací to vidí jinak, a je pravda, že se dotuje kdeco. Ale v dobách, kdy se k výběru restaurace mnohem více používají recenze na Tripadvisoru nebo Googlu, by v případě, že by byla provedena hloubková analýza nákladů a výnosů (na vládním webu ke schválené dotaci žádný analytický dokument nenajdete), Michelin nejspíš nijak slavně nedopadl.

Korunu všemu nasazují dva nové dotační programy, které představilo ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí. Zejména druhý z uvedených s názvem Oprav dům po babičce je esencí všeho, co je na českém přístupu k řešení jakéhokoli problému špatně. Pamatujete, jak se v počátcích pandemie kompenzační bonus (25 tisíc korun) vyplácel v podstatě každé osobě samostatně výdělečně činné? Pamatujete, jak v minulém roce jednorázový příspěvek na dítě ve výši pěti tisíc korun dostaly dvě třetiny rodičů?

Tohle je bizarní…

Přesně v duchu českého rovnostářství, ergo bez zohledňování finančních poměrů žadatelů, má být možnost dostat peníze na opravu domů i chat (ano, stačí si přepsat trvalé bydliště, což je zrovna v ČR bez problémů), a to celkem až za čtyřicet miliard korun! To je v dobách, kdy se proti dotacím vede křižácká výprava a kdy vláda zvažuje, že na sanaci rozpočtu vezme peníze vědě, vcelku bizarní.

A je úplně jedno, že na dotační program získá peníze z Modernizačního fondu: do něj totiž ČR přispívá (skrze emisní povolenky), a to dokonce (jako jedna z pěti zemí EU) nad rámec toho, co od ní požaduje legislativa EU. Nadto si vláda pro získání dalších peněz na (inter alia) zlepšení „energetiky bydlení“ bere půjčku od Evropské komise: že tyto prostředky opět rozdá formou dotací, je jasné.

Myšlenka, že díru v rozpočtu zalepí zrušení dotací, byla vždy nesmyslná. Ve světle neustále projevované dotační mentality vlády je už dnes obtížné i myslet si, že k nějakému rozpočtově významnému omezení dotací vůbec dojde. 

Autor je hlavním analytikem společnosti Conseq Investment Management