Objem investic do společností, které se chlubí svými ctnostmi skrytými za zkratkou ESG, poklesl mezikvartálně o polovinu.
Objem investic do společností, které se chlubí svými ctnostmi skrytými za zkratkou ESG, poklesl mezikvartálně o polovinu.
Americký miliardář Mark Cuban, jeden z hlavních „žraloků“ investičního pořadu Shark Tank, se dostal do centra mediálního zájmu, když oznámil, že za rok 2023 zaplatil na daních impozantních 276 milionů dolarů. Je prý hrdý, že může splácet svůj dluh zemi, která mu tolik dala.
Americký miliardář Mark Cuban, jeden z hlavních „žraloků“ investičního pořadu Shark Tank, se dostal do centra mediálního zájmu, když oznámil, že za rok 2023 zaplatil na daních impozantních 276 milionů dolarů. Je prý hrdý, že může splácet svůj dluh zemi, která mu tolik dala.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Češi stále žijí ve vodním blahobytu. Otočí kohoutkem a teče pitná voda. V budoucích letech to ale nemusí být samozřejmost – vodohospodáři varují před vysokými náklady na udržování současné infrastruktury a dalšími investicemi do jejího rozvoje. Zamíchat cenou může i nová evropská legislativa pro úpravu odpadních vod.
I když zdánlivě voda nic nestojí a v nedotčené přírodě si ji lze bez obav nabrat přímo ze studánky nebo potůčku a napít se, voda, která nám teče doma v kuchyni nebo v koupelně z kohoutků, má úplně jiný příběh. Musí projít celou řadou úprav od vodohospodářů a z konečné ceny tyto firmy odvádějí státu třetinu v podobě poplatků a daní.
„Mělo by se mluvit o ceně za službu dodávky vody a za její čištění. Následuje samozřejmě odvod odpadní vody kanalizací,“ vysvětlil ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Vilém Žák, jak se kalkuluje vodné a stočné. Míst, ze kterých lze vzít vodu z vodního zdroje a téměř bez úprav ji použít jako pitnou, ale v Česku valem ubývá. I proto náklady na její úpravu neustále rostou.
Kromě provozních nákladů musí vodohospodářské subjekty řešit i investiční náklady na infrastrukturu, kterou po roce 1989 přejaly často v katastrofálním stavu. Na druhou stranu se Češi naučili vodou šetřit. Ještě v roce 1989 byla spotřeba vody přes 170 litrů na osobu a den, nyní to je pod devadesáti litry. Patříme mezi pětici nejšetrnějších států Evropy. Díky investicím do vodárenské infrastruktury dochází k úsporám také u takzvané nefakturované vody.
Kdo tady vydělává na vodě? Tato klíčová otázka zazněla na sympoziu Budoucnost vody, jehož organizátorem byl Deník s webem Ecoista a stylově se konalo v rekonstruovaném vodojemu v Kladně. Zástupci vodohospodářů tvrdí, že odpověď na tuto zdánlivě jednoduchou otázku není triviální.
Cena za tuto službu je totiž stanovena ministerstvem financí a celý obor je velmi regulován. Provozovatelé musí vodu dodávat za podmínek, které stanovuje stát. Každopádně třetina ceny připadá na odvody státu, zisk i marže jsou regulovány. „Bez zisku nelze budovat novou vodárenskou infrastrukturu,“ zdůraznil Žák.
Roční obrat v oboru vodohospodářství odhadl na 44 miliard korun, čistý zisk mají firmy okolo sedmi procent a většinu investují do udržování a rozvoje vodárenské infrastruktury. Stát by měl mít každopádně dlouhodobou a předvídatelnou koncepci rozvoje vodohospodářského sektoru, aby soukromé subjekty mohly investice lépe plánovat.
Vzrušené debaty nyní u vodohospodářů vyvolává nová regulace Evropské komise, zejména směrnice o čištění městských odpadních vod. I když zatím nebyl její finální text odsouhlasen, návrh počítá s tím, že po roce 2030 budou v odpadních vodách muset výrazně klesnout sloučeniny dusíku a fosforu, čistírny budou muset být energeticky neutrální a působnost směrnice se rozšíří i na menší obce. Odhady sektoru na modernizaci čistíren se pohybují v řádu až 400 miliard korun (i když se jedná o rozložení zhruba do dvaceti let) a to samozřejmě výrazně dopadne na konečnou cenu pro spotřebitele.
Předseda představenstva Vodovodů a kanalizací Hradec Králové František Barák upozornil na to, že celý sektor je metodicky řízen pěti ministerstvy, která někdy vydávají protichůdná stanoviska. Podzemní vodu má v gesci ministerstvo životního prostředí, povrchovou vodu ministerstvo zemědělství, cenu určují finance, spotřebu pro podniky ministerstvo průmyslu, hygienické normy zase ministerstvo zdravotnictví.
Aby byl zdrojů pitné vody dostatek i pro následující generace, je nutné stavět nové přehrady. Jejich výstavba ale může trvat – od plánů až po realizaci – i více než tři dekády, stavba vodního přivaděče do velkých aglomerací až čtyřicet let.
Profesor Jiří Wanner z Ústavu technologie vody a prostředí VŠCHT v Praze zase připomenul, že vyšší teploty, které v Česku v posledních letech panují, způsobují větší výpar vodních srážek. A pro Česko to znamená problém v tom, že na svém území nemá žádný velký říční přítok. Tím, že je Česko takzvanou střechou Evropy, většina vody ze země odteče. Obnovitelné zásoby vody klesají, i proto se začaly před více než sto lety stavět přehrady. Těžba podzemní vody z větších hloubek navíc celý problém zhoršuje.
Do budoucna bude muset i Česko přistoupit v nějaké formě k uzavřeným systémům, kdy se z vyčištěné odpadní vody opět vyrábí pitná. Technicky to už není žádný problém, otázkou jsou spíše finance. Jako příklad Wanner uvedl hlavní město Namibie Windhoeck, kde třicet procent pitné vody pochází z odpadní (recyklované) vody.
Novým rizikem a dalším finančním nákladem ve vodohospodářském sektoru jsou kybernetické útoky a obrana proti nim. Technický ředitel Středočeských vodáren Bohdan Soukup uvedl, že zatímco v době pandemie covidu-19 se počet kyberútoků na vodárenskou infrastrukturu zvýšil čtyřikrát ve srovnání s obdobím před pandemií, po začátku války na Ukrajině rostl až na extrémní úrovně sedmdesát tisíc útoků denně, což je téměř každou sekundu jeden.
A podle plánů EU bude v následujících letech nutné zabezpečit proti útokům i menší vodárny, což povede k růstu nákladů. I proto očekává, že cena vodného i stočného bude růst, nejen kvůli novým předpisům, ale i z důvodu zavádění nových technologií.
Soňa Klepek Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky připomenula, že jen změnou návyků lze uspořit, nejen u vody, 20 až 25 procent spotřeby daného zdroje. Velký potenciál vidí v dalším využití odpadních vod pro výrobu tepla, bioplynu nebo dalšího použití kalů v průmyslu.
Jako klíčový problém rozvoje sektoru s vodou a odpadového hospodářství vnímá současnou legislativní džungli, kdy do tvorby zákonů velmi netransparentně vstupují různé lobbistické skupiny a podle toho vypadá kvalita českých zákonů. Řešení vidí v tom, že vláda bude více komunikovat a spolupracovat s průmyslem i dalšími odborníky.
Technický a obchodní ředitel VODA ČR Veolia Holding ČR Ondřej Beneš vidí budoucnost vodohospodářství v tom, že se bude stále častěji pro výrobu pitné vody používat povrchová voda. Nicméně pozitivně vnímá i zavádění nových technologií, hlavně v možnosti získávat z vody a odpadních vod energii. Prosazuje i koncept možnosti „vracet“ vyčištěnou recyklovanou vodu do systému podzemních vod.
