Analýza „puče“ v OpenAI: jak Microsoft vyhrál bitvu o umělou inteligenci

Kdo spískal palácový převrat v OpenAI a proč, kdo z něho těží a co to provede s budoucností revoluční technologie dneška.

Analýza „puče“ v OpenAI: jak Microsoft vyhrál bitvu o umělou inteligenci
Odvolání Sama Altmana z funkce šéfa OpenAI nečekal asi vůbec nikdo | foto Profimedia.cz

Nejlepší mozek světa vyzval na souboj deset miliard dolarů. Byl z kola venku, než byste řekli OpenAI. To v kostce shrnuje korporátní bouři, která se o víkendu odehrála uvnitř firmy číslo jedna nejsledovanějšího odvětví planety, v němž si věda podává ruku s byznysem a technologie s filozofií. 

Hlavními postavami tohoto dramatu byli generální ředitel OpenAI Sam Altman, z něhož konverzační robot ChatGPT udělal globální celebritu, a jeho nejlepší vědec Ilya Sutskever. Jejich vzájemný vztah byl dvojího druhu. Coby šéf výzkumu byl Sutskever Altmanovým podřízeným, zároveň ale byli sobě rovnými kolegy v představenstvu (zde hraje roli netradiční struktura OpenAI, viz graf; za chvíli na ni dojde).

Ještě ve čtvrtek 16. listopadu Altman kdesi kázal o půvabech umělé inteligence, užíval si potlesku a nic zlého netušil. V pátek během dne mu zavolal Sutskever, aby se šéf za půl hodiny připojil na videokonferenci správní rady. Proč? Budeš odvolán, zněla odpověď, jako člen představenstva i CEO. Následujících osmačtyřicet hodin zcela změnilo rovnováhu sil v nejprominentnější branži technologického světa, a to s patřičnými následky.  

Jako odvolání Steva Jobse

Jak Sutskever řekl, tak se stalo. Zároveň s Altmanem odvolala rada i jeho nejbližšího kolegu Grega Brockmana, firemního prezidenta, a nabídla mu možnost ve firmě zůstat jako předseda správní rady; to Brockman odmítl a rezignoval.

Říci, že lidem z branže spadla čelist, by byl eufemismus. Investor Ron Conway napsal: „To, co se dnes stalo v OpenAI, je převrat v představenstvu, jaký jsme nezažili od roku 1985, kdy tehdejší představenstvo Applu z firmy vyštípalo Steva Jobse. Je to šokující, nezodpovědné a nedělá to dobře Samovi a Gregovi ani žádnému zaměstnanci v OpenAI.“

Čelisti z podlahy sbírali i investoři, kteří se připravovali na vstup na burzu. OpenAI chtěla tímto tahem získat miliardy v hotovosti a ocenění ve výši 86 miliard dolarů. Její dominantní postavení ve vznikající branži by tak dostalo patřičné finanční vyjádření.

Microsoft a jeho deset miliard

Jeden z investorů byl obzvlášť nemile překvapen, a to ten, jenž do OpenAI vložil již přes deset miliard dolarů – Microsoft v čele se Satyou Nadellou, jehož podle zdrojů serveru The Information málem trefil šlak. Není divu. 

Altman byl tím, kdo z Nadelly řečenou sumu vytáhl výměnou za 49procentní podíl. Představte si ten telefonní hovor: „Jo, vidíte, ještě tohle – máte u nás sice skoro poloviční podíl, ale nějak jsme vám zapomněli říct, že se zbavujeme dvou nejdůležitějších lidí, je to o. k., ne?“

 

Ještě neobvyklejší než samotný vyhazov byl uvedený důvod, který k němu vedl. K jeho pochopení je však nejprve třeba popsat onu již zmíněnou neobvyklou strukturu OpenAI.

Firma vznikla na konci roku 2015 jako nezisková charitativní organizace. Její zakladatelé (předsedou její správní rady byl tehdy jeden z prvních investorů Elon Musk) chtěli založit špičkovou výzkumnou firmu s duálním úkolem: být na špici vývoje a zároveň bránit jeho zneužití. 

Altman přerostl neziskový sektor

Do víkendu měla tato nezisková organizace v čele šestičlennou správní radu, v níž Altman, Brockman a Sutskever zastupovali firemní výzkumníky. Druhou polovinu tvořili lidé mimo OpenAI, jejichž úkolem bylo především dbát na rizika: Adam D’Angelo, generální ředitel společnosti Quora, Tasha McCauleyová, vedoucí vědecká pracovnice v RAND Corporation, a Helen Tonerová, ředitelka pro strategii a granty pro základní výzkum v Centru pro bezpečnost a nové technologie při Georgetown University. 

Altmanovi však začalo být neziskové prostředí těsné. Během posledních dvanácti měsíců jej uvolnění ChatGPT pro veřejnost katapultovalo z ranku zakladatelů technologických startupů do první ligy globálních celebrit. Altman se celý letošní rok scházel s byznysmeny, vědci-technology i politiky od francouzského prezidenta po indického premiéra a servíroval jim svoji vizi příležitostí, jež nové technologie mohou nabízet (jedním ze specifik této branže je, že ani její špičky netuší, kam se věci zvrtnou). Do toho urgoval regulátory, aby vymýšleli způsoby, jak zmenšit rizika s vývojem umělé inteligence spojená. 

Zároveň Altman prosazoval komerční pohled na věc. Proto správní radu přesvědčil, aby založila „společnost s omezeným ziskem“ (capped-profit organization), která by odváděla výzkumnou práci samotnou a obstarávala její komerční využití. Altman coby generální ředitel této „nižší“ firmy tlačil na najímání nových lidí a uvádění nových uživatelsky vstřícných produktů na trh. 

Sutskever a tři další členové správní rady to viděli neradi. Obávali se, že Altman a jeho lidé mají ambici vybudovat obra v oboru umělé inteligence, a vzdalují tak OpenAI jejímu původnímu záměru balancovat rizika s branží spojená. Běžnou korporátní logikou je proto odvolání Altmana a Brockmana absurdní; je to, jako by fotbalový trenér odvolal hrotového útočníka kvůli tomu, že dává příliš mnoho gólů.

Proti všem

Sutskever přitom není žádný idealista, nebo dokonce amatér, právě naopak. Jeho kariéra na vrcholné ajťácké scéně začala v Googlu, kam jej přijímal tehdejší šéf výzkumu Geoffrey Hinton. Sutskever asi týden po příchodu do firmy navrhl razantní zjednodušení jednoho dílčího postupu výzkumu a nabídl Hintonovi, že je naprogramuje. 

Veterán Hinton, jeden z nejbystřejších mozků v branži, si představil ty měsíce práce, jež by takový úkol představoval, a řekl Sutskeverovi, že by jej raději viděl pracovat na něčem jiném. „No… já jsem to udělal dneska ráno,“ zněla odpověď. 

Sutskever se posléze stal patrně nejuznávanějším jménem v branži AI. A přece jej cosi přimělo vystoupit proti Altmanovi, hvězdnému hráči, jenž má na své straně média, politiky, Satyu Nadellu s jeho miliardami i osmdesátimiliardový vstup na burzu. Je namístě domnívat se, že by do takového podniku Sutskever nešel, kdyby to nebylo něco důležitého (ačkoli nelze vyloučit ani to, že mu Altman přebral děvče; pozorovatelé se však domnívají, že spor je skutečně zásadní).

Co přesně se stalo, nevíme. Sutskever se v pátek večer ocitl v pochopitelném obležení novinářů. Omezil se na vyjádření, že „Sam nebyl vůči představenstvu zcela upřímný“, což představenstvu „znemožňovalo vykonávat dohled nad činností OpenAI, jak má statutárně stanoveno“. Altman stejně pochopitelně říká, že on nic, on muzikant. 

Trochu světla do temnot naší nevědomosti může vrhnout několik náznaků, které od Altmana v posledních týdnech zazněly. Mluvil o technologickém průlomu, jenž celou AI scénu posune o třídu výš. Zároveň se zmínil o tom, že velké jazykové modely (například ChatGPT), tedy typ zařízení, na němž OpenAI postavila svoji prestiž i peněženku, nejspíš nejsou cestou, po níž se bude zkoumání umělé inteligence ubírat dál.

Znamená to snad, že OpenAI sice připravuje ChatGPT-5, ale zároveň má eso v rukávu, o němž nikdo nic neví – a jež má nějaký obrovský destruktivní potenciál?

Útěk od praporů

Odpovědi neznáme, ale nejspíš se je brzy dozvíme – ačkoli pravděpodobně ne od OpenAI. Nucené odchody Altmana a Brockmana z firmy spustily lavinu událostí, která je i na neklidné poměry AI velice bouřlivá. Ještě v pátek večer začali personalisté v Googlu, Tesle a Microsoftu dostávat zvýšené množství žádostí o práci. 

Výzkumníci z OpenAI prokázali silnou loajalitu vůči Altmanovi – tři z nich rezignovali během několika hodin. Jeden z vedoucích výzkumníků Jakub Pachocki, vedoucí týmu vyhodnocujícího potenciální rizika Aleksander Mądry a Szymon Sidor, který ve firmě působil sedm let, oznámili svým spolupracovníkům, že podali výpověď.

V sobotu se karta začala obracet. U Altmanova domu v San Francisku se střídali kolegové (včetně narychlo dosazené generální ředitelky Miry Muratiové). Mezitím se začalo proslýchat, že Satya Nadella naléhá na vedení OpenAI (míněno vedení neziskovky, oné v tu chvíli jen čtyřčlenné rady), aby Altmana přijalo zpět. Zároveň se začaly ozývat vyděšené zvuky ze stran investorů, kteří si brousili zuby na vstup OpenAI na burzu. 

Na Sutskeverovu adresu padaly výrazy jako „pučista“ a komentátoři mluvili o palácovém převratu. Sutskever sám přiznal, že „řešení v sobě mělo prvek nedokonalosti“ (mnozí to považovali za slabé vyjádření), ale že rada nemohla jednat jinak. Mezitím dostali personalisté OpenAI na stůl desítky zaměstnaneckých výpovědí (podle televize CNN jich v pondělí bylo přes 500). Souběžně s tím rivalové OpenAI začali inzerovat volná pracovní místa, jež přesně odpovídala kvalifikaci známých odpadlíků.

V neděli PR šéf OpenAI Jason Kwon oznámil, že „jednání o znovujmenování Sama Altmana“ je na dobré cestě. Altman sám přijel do sídla firmy a nějakou chvíli v něm pobyl. A nakonec, v neděli pozdě večer, oznámil Microsoft, že Altman i Brockman přecházejí k němu a „povedou zvláštní špičkovou laboratoř“, která bude v rámci firmy působit jako samostatná jednotka.

OpenAI mezitím nahradila Muratiovou ve funkci prozatímní CEO mužem zvenčí – volba rady padla na Emmetta Sheara, druhdy výkonného ředitele firmy Twitch. Tři šéfové během osmačtyřiceti hodin jistě útočí na nějaký rekord.

Idealistický puč ztroskotal

Jak konkrétně bude působení obou mužů v Microsoftu vypadat, pochopitelně nevíme. Nevíme ani, jestli k Nadellovi přijdou další lidé, kteří OpenAI po Altmanově vyhazovu opustili, ani kolik jich případně bude. 

Víme však, že spolupráce dosud superúspěšného týmu Altman–Sutskever v každém případě končí. A víme, že Sutskeverův „puč“ (technicky vzato o nic takového nešlo, rada jednala přesně podle litery zákona), přinejmenším navenek prezentovaný jako snaha o zachování původních etických principů firmy, krutě pohořel. Satya Nadella měl pádnější argument v podobě hromady peněz v hotovosti; alespoň v tomto ohledu se AI chová stejně jako každý jiný byznys. 

Jestli je to ku prospěchu věci, nebo ne, je jiná záležitost. Závisí to do značné míry na tom, jak se vybarví dosud největší neznámá: přesná příčina Sutskeverova tahu. Rozdělení světa na odpůrce a příznivce co nejrychlejšího rozvoje AI se víkendovými událostmi v každém případě prohloubilo a příznivci (například týdeník The Economist) získali Nadellovým vítězstvím jednoznačně navrch.