2038: Symbolické, ale přeceňované datum

Uhelná komise doporučila ukončit těžbu v roce 2038. Důležitější než termín však bude to, kolik uhlí se do té doby v Česku spálí.

2038: Symbolické, ale přeceňované datum
Největší česká uhelná elektrárna – Počerady – změní letos na silvestra vlastníka. Od Skupiny ČEZ ji přebírá Sev.en Energy. Ekologičtí aktivisté prodej kritizují a žádají urychlené odstavení zdroje. | Shutterstock.com

Nakonec to šlo až překvapivě hladce. Jasná většina 15 z 19 hlasů ve vládní Uhelné komisi zvedla v pátek 4. prosince ruku pro ukončení těžby a spalování uhlí v Česku v roce 2038. Ze tří navržených termínů prošel ten prostřední. Není to překvapivé; termín 2033 byl příliš ambiciózní pro majitele uhelných elektráren a tepláren, rok 2043 prosazoval už jen zmenšující se okruh konzervativních energetiků starého střihu.

Letopočet 2038 není z generátoru náhodných čísel, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jedná se o stejný rok, jaký pro odstavení posledního uhelného kotle zvolilo sousední Německo. Zároveň se jedná o rok, kdy by měl být v plném provozu nový jaderný blok v Dukovanech. Právě nad tímto projektem svítí velký otazník, který se s ubíhajícím časem dál zvětšuje.

Z pohledu udržení přijatelného klimatu na planetě je přitom vedlejší, k jakému datu ukončí svůj provoz poslední uhelné elektrárny. Důležitější bude, kolik uhlí se spálí a kolik oxidu uhličitého při tom unikne do atmosféry. Poslední informace z trhu v tomto směru svádějí k optimismu – většina uhelných bloků nejspíš skončí během příštích 10 let kvůli ztrátovému provozu.

Prošlo to hladce

Hladkému schválení návrhu prospěl fakt, že na politické scéně ani v energetice nevyvolalo „zaříznutí“ uhelné energetiky k roku 2038 zásadní odpor. Možná až moc vypjatá byla reakce ekologických organizací Hnutí Duha a Greenpeace, které po odhlasování středního scénáře začaly volat po rychlejším odklonu od uhlí. Zástupci ekologů Jiří Koželouh a Jan Rovenský z komise odešli – a hlasitě za sebou práskli dveřmi.

Hnutí Greenpeace označilo výsledek práce komise za „účelovou politickou šarádu, na jejímž konci je špatné rozhodnutí“. Přitom na tak rychlý konec uhelné energetiky v Česku by ještě před třemi lety vsadil jen velký optimista. Například pět let stará Státní energetická koncepce počítala s provozem uhelných elektráren i po roce 2040.

Kritika přišla i z druhé, prouhelné strany. V posledních hodinách před rozhodnutím komise, ale i po něm byla mailová schránka novinářů se specializací na energetiku doslova zaplavena reakcemi různých sdružení, o nichž do té doby nikdo neslyšel. Jejich vyjádření sahala od upřímných obav o budoucnost české energetiky, pokud odstavování starých zdrojů nebude vyváženo stavbou nových elektráren, až po čistou demagogii.

Mezi nejaktivnější patřila nezisková organizace „Konec uhlí – nová energie“. Údajně za ní stojí mezinárodní experti se zkušeností z Evropské unie a OSN, ale dohledat lze jen jedno konkrétní jméno. Jedná se o Vladimíra Budinského, bývalého ministra dopravy a také bývalého top manažera Severočeských dolů a ČEZ Distribuce. Pro Skupinu ČEZ však už tři roky nepracuje, a je tak otázkou, v čí prospěch lobboval za udržení těžby hnědého uhlí až do chvíle, kdy v severočeských lomech fyzicky dojde. 

Něco odstavit, něco prodat

Největší domácí výrobce elektřiny ČEZ má jiný postoj než jeho bývalý manažer, s terminací uhelné energetiky k roku 2038 souhlasí. Za úspěch považuje to, že se v rozhodnutí vládní komise objevily podmínky útlumu – konkrétně bezpečnost provozu české přenosové soustavy a energetická soběstačnost, včasná dostavba nových jaderných zdrojů a úspěšná transformace uhelného teplárenství.

Zdroje z ČEZ tvrdí, že přijatelný by nakonec byl i rok 2033. Stejný názor vyslovil také ministr životního prostředí Richard Brabec. „Já osobně jsem dnes hlasoval pro dřívější termín, tedy rok 2033, protože si myslím, že bychom měli být co možná nejambicióznější, pokud jde o životní prostředí. A s ohledem na to, že zásadní proměna české energetiky se uděje už do roku 2030, věřím, že by konec uhlí v dřívějším termínu byl možný,“ uvedl Brabec.

 

Poslední zprávy z oboru dávají Brabcovi za pravdu. ČEZ po dvacetileté pauze začal odstavovat staré uhelné bloky. V závěru loňského roku ukončil provoz dvou bloků v elektrárně Ledvice i starého zdroje v Ostravě-Vítkovicích. Letos v lednu skončil ve výslužbě jeden blok elektrárny Dětmarovice, v polovině roku jej následovala celá elektrárna Prunéřov I u Chomutova. 

Další odstávky mají následovat v příštích dvou letech, kdy přijde řada na elektrárny Mělník II a III či další bloky v Dětmarovicích. Současně ČEZ sáhl i ke spornější metodě vlastní dekarbonizace – uhelné elektrárny prodává jiným provozovatelům. Aktuálně se prodej týká elektrárny Počerady, kterou kupuje skupina Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače, a dvou černouhelných elektráren v Polsku.

Vize šedého vodíku

Pokud máme ukázat na energetickou skupinu, která bude mít s navrženým útlumem uhelné energetiky největší problém, je to Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače. Vlastní dva uhelné lomy na Mostecku, přičemž Vršanská uhelná má dost prostoru k těžbě až za horizont roku 2050. Tykačova firemní skupina posilovala také v energetice, odkoupila nejprve Chvaletice, poté Teplárnu Kladno a na přelomu letošního a příštího roku převezme od Skupiny ČEZ největší uhelnou elektrárnu v Česku – Počerady.

Podle vyjádření Sev.en Energy musíme problematiku rozdělit na těžbu uhlí a na jeho spalování. Zatímco spalování do roku 2038 skončí, těžba se prý může udržet déle. „Nyní se jako perspektivní jeví možnost vyrábět z hnědého uhlí takzvaný šedý vodík. Touto cestou jde například Japonsko, pro které bude vodík vyrábět v masovém měřítku společnost Kawasaki z hnědého uhlí v Austrálii,“ uvedla mluvčí skupiny Sev.en Gabriela Sáričková Benešová.

Naopak s rychlým ústupem od uhlí počítá Sokolovská uhelná. Jak uvedl spolumajitel a šéf dozorčí rady Sokolovské uhelné Jaroslav Rokos v září pro Seznam Zprávy, lomy na Sokolovsku ukončí těžbu mezi lety 2025 a 2030. Ještě dříve podnik odstaví dvě staré hnědouhelné elektrárny v Tisové a Vřesové. Modernější zařízení – paroplynová elektrárna ve Vřesové – od srpna spaluje místo uhelného plynu zemní plyn. 

Jako první skončí těžba v hlubinných dolech na Karvinsku. Vzhledem k nízkým cenám černého uhlí na světovém trhu se už dále nevyplatí. Státem vlastněný podnik OKD proto v březnu příštího roku skončí s produkcí uhlí v dolech ČSA a Darkov, v roce 2022 je bude následovat poslední černouhelný důl na českém území – ČSM. Změna způsobí potíže hlavně ocelárnám, které budou muset dovážet více paliva ze zahraničí.

Teď je vhodná doba

Zatímco těžební a energetické společnosti se s koncem uhlí pomalu smiřují, většina Čechů má v této otázce jasno. Nasvědčuje tomu i průzkum provedený agenturou IBRS (zadavatelem byl ČEZ). Podle 46 procent oslovených by měly mít hlavní podíl v elektroenergetice jaderné zdroje, 44 procent se vyslovilo pro obnovitelné zdroje. Pro dominantní roli uhlí se vyslovila pouze čtyři procenta respondentů.

Rychlý odchod od uhlí navíc podpoří Evropská unie, která nabízí stovky miliard korun na modernizaci a ekologizaci energetiky v rámci Modernizačního fondu, Fondu spravedlivé transformace i „pokoronavirového“ fondu obnovy. Dekarbonizace české energetiky by tak měla nastat poměrně rychle a hladce. Možná až tak rychle, že do roku 2038 žádná uhelná elektrárna v provozu nezůstane.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní