Rok po vzniku Československa se Edvarda Beneše pokusil jeho známý zkorumpovat astronomickým úplatkem. Beneš ho nechal zatknout
První velkou korupční aféru zažilo Československo 31. října 1919. Toho dne dopoledne navštívil ministra zahraničí Edvarda Beneše přednosta revizního odboru ministerstva financí Alois Jirák. Slíbený šek na 4,5 milionu franků (20 milionů korun) sice nedonesl, Beneše však - jak stojí v soudním spise - ujistil, že o své peníze nepřijde, protože bankovní konsorcium prostředky na „překonání překážek“ dopředu rezervovalo, což má navíc tu obrovskou výhodu, že „v žádných účtech a papírech o tom není zmínky“. To Benešovi stačilo.
Během řeči odešel do vedlejší místnosti, kde už podle poetického popisu uveřejněného deníkem Právo lidu čekal přivolaný policejní ředitel s několika detektivy: „K nejvyššímu zděšení vysokého státního úředníka vešel do salonu p. (Richard) Bienert, jehož usměvavá tvář je postrachem pro všechny lidi zlého svědomí.“
Československo bylo tehdy ještě plné nadšení a budovatelského étosu, a tak byly noviny plné velkých a patetických slov. Pravicová Národní politika mínila, že aféra je „bezděkým vysvědčením nezdolné čestnosti a krásy karakteru některých našich politických předáků“, a sociálnědemokratické Právo lidu přizvukovalo slovy, že si takové jednání „veliký žák Masarykův, tento muž vysokého mravního prestyže“ nezasluhoval, a tito „špinavci kapitalismu“ si nehledě na to „přijdou k tomu našemu dobrému a poctivému dru Benešovi s úplatkem“.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot