Vyšetřování zdraženého rohlíku. Proč je cesta k levnějším potravinám tak komplikovaná?

Poslední statistické údaje o výrobních cenách v srpnu ukázaly pozoruhodný pokles u zemědělské produkce. Meziročně o 16,4 procenta a z měsíce na měsíc o 4,5 procenta je skutečně viditelné zlevnění. V Česku populární hra „kdo za to může“, myšleno za astronomické zdražení potravin, bude nyní pokračovat.

Koncerny i řetězce

A první pohled naznačuje, že to pro potravinářské koncerny typu Kosteleckých uzenin či Madety nevypadá dobře. Pokud se tedy koukneme na jejich cenovou politiku, která se projevuje ve stále plusových hodnotách. V srpnu byla potravinářská produkce pořád o 0,3 procenta dražší než loni ve stejnou dobu.

Ale ani obchodní řetězce nevypadají jako neviňátka. Na pultech už meziročně potraviny stále zdražovaly o 1,5 procenta. Můžeme to určitě snadno vysvětlit tím, že v srpnu prodávaná sklizeň se v nákladech zpracovatelů promítne až v dalších měsících a o dopadu na ceny v obchodech to platí tuplem. To samozřejmě farmářům nezabrání plácat se po ramenou, jak oni vycházejí vstříc tuzemským spotřebitelům a kazí jim to zlí obchodníci.

Zámečník: Schodek nakonec nebude tak hrozný a inflace půjde dolů

Pokud zase nepřiletí nějaká černá labuť, divoká epizoda posledních dvou let bude nejspíš brzy za námi

Pokud zase nepřiletí nějaká černá labuť, divoká epizoda posledních dvou let bude nejspíš brzy za námi

I ti ale budou nyní ustupovat do předem připravených pozic a zlevňovat, byť si to nejspíše nechají až do vánočních akcí. Polské ceny dál zůstanou v nedohlednu. Prostě zlevňování je disciplína, v níž Česko vyniká asi jako v pozemním hokeji.

Jako u Cimrmanů

Vyšetřování viníka drahých potravin může pokračovat, přestože je předem jasné, že výsledek bude identický se slavným Vyšetřováním ztráty třídní knihy u Cimrmanů. Cenová hladina u potravin je dána kombinací dvou faktorů, které se dost těžko ovlivňují. Tím prvním je ochota za potraviny utrácet. Maloobchodní statistiky jasně ukazují, že tržby za potraviny sice meziročně klesají, ale v červenci už stagnovaly a dá se čekat, že opět porostou.

Druhým faktorem je oligopolní struktura dodavatelů i obchodníků. Potravináři sice často argumentují, že největší dodavatelé mají podíl na trhu jen výjimečně v nízkých desítkách procent, ale ve skutečnosti jsou často majetkově propojeni a i nízké podíly stačí k určování směru vývoje cen i bez nějakých pregnantních kartelových dohod, které by se daly postihovat. Se silně kapitálově vybavenými firmami, často z holdingu, v jehož vertikální struktuře jsou i společnosti dodávající přímé konkurenci nezbytné polotovary a suroviny, nikdo cenově neválčí.

Nejásejte předčasně, po staré inflaci přichází nová

Pořád rostoucí ceny, především jídla, ukazují, že Češi stále nemají až tak moc hluboko do kapsy.

Pořád rostoucí ceny, především jídla, ukazují, že Češi stále nemají až tak moc hluboko do kapsy.

A maloobchodnímu trhu zřetelně dominují dvě německé skupiny REWE a Schwarz Gruppe, které si kvůli kšeftu v Česku určitě oči nevyškrábou.

A do toho máme stále stejné ministry zemědělství, kteří se sice jmenují pokaždé jinak, ale stále omílají hloupé teze o soběstačnosti ve výrobě potravin a potřebném podílu tuzemské produkce na pultech supermarketů, přestože statistiky ukazují, že dovozy jsou v mnoha případech a po dlouhou dobu cenově zřetelně výhodnější.

A mimochodem, třeba největší dovozce masa a masných výrobků v zemi, společnost Animalco, je pevnou součástí našeho největšího zemědělsko-potravinářského holdingu. Takže i tudy je cesta k levnějšímu jídlu poněkud komplikovaná. 

Hrotcast: Firmy si bohužel zvykly, že si vždy vykřičí pomoc od státu

České podniky v pohodě zvládly covid i inflaci, a z energetické krize vyšly dokonce v plusu, říká v novém Hrotcastu Petr Sklenář.

České podniky v pohodě zvládly covid i inflaci, a z energetické krize vyšly dokonce v plusu, říká v novém Hrotcastu Petr Sklenář.