Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Windfall tax je sice průšvih, ale ve hře je mnohem víc – budoucnost ČEZ. Místo dividend se bude investovat. A ne úplně bezrizikově.
Windfall tax je sice průšvih, ale ve hře je mnohem víc – budoucnost ČEZ. Místo dividend se bude investovat. A ne úplně bezrizikově.
Mezinárodní investoři sdružení v Evolution Equity Partners věří v potenciál kyberbezpečnosti a umělé inteligence. Oznámili, že na nové investiční příležitosti disponují kapitálem přes 1,1 miliardy dolarů. Nový fond má i českou stopu, jedním z partnerů je i brněnský IT expert a investor Karel Obluk.
Mezinárodní investoři sdružení v Evolution Equity Partners věří v potenciál kyberbezpečnosti a umělé inteligence. Oznámili, že na nové investiční příležitosti disponují kapitálem přes 1,1 miliardy dolarů. Nový fond má i českou stopu, jedním z partnerů je i brněnský IT expert a investor Karel Obluk.
Státu jako dlužníkovi inflace tak trochu vyhovuje. Od toho tu ale je centrální banka, která ho ze zákona má růstem sazeb k šetření tlačit.
Bankovní rada České národní banky vytrvale odmítá pohnout sazbami vzhůru a odvolává se na výrazné zpomalení ekonomiky a domácí poptávky, které má inflaci brzdit. Zároveň však volá po snižování rozpočtových deficitů jako důležitého nástroje tlumení inflace. To jsou ale paradoxy, pane Vaněk, pardon, Michl, řekl by s klasikem prostý pozorovatel.
Ne že by deficitní hospodaření státu v podobě masivního zvyšování výdajů na platy, dávky i spotřebu resortů nestálo minimálně za polovinou současného inflačního marasmu, ale mandát k udržování inflační hladiny nemá ze zákona vláda, ale centrální banka.
On by to jinak byl taky ten paradox. Vládě ta inflace totiž zase tak moc nevadí. Ta naše to sice neříká, ale hodně jí zlehčuje život, protože inflace znamená vedle znehodnocování úspor i znehodnocování dluhů a vláda je největší dlužník v zemi.
Je to krásné kouzlo. Loňský státní dluh dosahoval 41,8 procenta HDP a podle rozpočtu měl letos stoupnout na 44,9 procenta HDP. Zaúřadovala inflace. A podle aktuálních předpovědí i přes gigantický schodek hospodaření bude letos státní dluh o procento podílu na HDP nižší než loni a příští rok se přes pokračující astronomické výpůjčky dostane jen na 41,5 procenta HDP.
To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou a dluh klesá. Sice jenom relativně, ale pro schopnost státu získat financování je právě relativní zadlužení podstatné.
Prostě při inflaci nemají vlády obvykle velkou motivaci kroutit výdajům krkem a dělat nepopulární opatření, dokud jim příliš nerostou náklady na výpůjčky. A právě proto byla centrálním bankéřům dána do vínku jejich nezávislost na vládě. Mohou ji prostě přiměřeným zvýšením výpůjčních sazeb k tomu šetření celkem účinně tlačit. Nebo přesněji musí. Mají to v zákoně a nikdo to za ně dělat nebude.
Že to může i poškodit ekonomiku? Ano, může. Ale před dvěma týdny měl šéf Fedu Jerome Powell absolutní pravdu, když po zvýšení sazeb a oznámil, že Fed půjde výše, než dříve předpokládal.
A pak konstatoval, že když to přeženou, je to méně nebezpečné, než když nebudou dostatečně razantní.
