Žvýkačky moci

Systém, jakým se v Česku mění plány na uvolnění koronavirové krize, připomíná svým chaosem tržiště ve Wu-chanu.

Současné vládní zmatky nejsou až tolik odrazem zmatenosti premiéra a jeho ministrů jako důkazem toho, že se začala drolit moc. Jak krize odchází, musejí se jeden každý začít vzdávat svých pravomocí na úkor jiných, což dělají opravdu neradi. A proto ráno ještě nemůžeme cestovat, večer už ano, druhý den zase ne, ale zajdeme si alespoň do kadeřnictví.

Držet až do konce

Bylo by fajn, kdyby se ministr zdravotnictví domluvil s ministrem vnitra, plukovník Prymula zase s premiérem a premiér s ministrem vnitra. Koneckonců vídají se v posledních dnech dost často. Jenže to nejde. Každý ví, že čím déle udrží Česko utažené ve svém ranku, tím větší mají možnost tu nakupovat zdravotnický materiál, jindy rozšiřovat onen nepovedený pokus chytré karantény, přemisťovat vojáky kolem hranic a kdoví co ještě.

Důkazem budiž otevřená hádka na sociálních sítích mezi premiérem Andrejem Babišem a ministrem vnitra Janem Hamáčkem. Zatímco Hamáček chtěl nouzový stav protáhnout za 30. duben, Babiš byl proti. Pak premiér přestal chodit na tiskové konference, protože nechtěl být s tím vším chaosem spojován. Dobře udělal. A nikomu nechyběl.

Vláda nakonec začala omezení uvolňovat a ministři neochotně zahazovat návykové žvýkačky moci. Zřejmě za to vděčíme špatným výsledkům průzkumu veřejného mínění ohledně nálady v zemi, který si ANO nechalo udělat, ale to už se nikdy nedozvíme. Spolu s tím přichází čas politického účtování, kdo si kolik z téhle jedinečné krizové příležitosti odnesl bodů. 

Česko bez hvězdy

Plukovník Prymula si slibný začátek pokazil rozšířením českého slovníku o slovo promořování. Cokoliv vyřčené ve zdravotně exponované situaci, kde je použit základ slova „mor“, prostě není správné. Proč mu to někdo neřekl? Klidně to mohl být kandidát na prezidenta, který by přebral Zemanovy voliče a ty ostatní neštval. Jenže začal promořovat. Červený svetřík, zdá se, fungoval Janu Hamáčkovi přibližně týden. Ale vzhledem k tomu, že ČSSD hraje dnes o každý hlas, může se v budoucnu ukázat jako rozhodující. Alespoň tím, že lidé konečně zjistili, že ČSSD má předsedu.

Ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi hrozil vyhazov už na začátku krize a jeho velkým úspěchem je, že vydržel. Pořád ale nemá vyhráno. Až se začne zjišťovat, proč jeho úřad nakupoval předražené roušky od pochybných překupníků, půjde do tuhého. A Andrej Babiš? Je dlouhodobě na svém stropu, už nejsou noví voliči, které by mohl získat. 

Nejsmutnějším politickým výsledkem koronavirové krize v Česku je, že ji nedokázal nikdo chytit za pačesy. Platí to bohužel i pro opozici (Markéta Pekarová Adamová promine: snaží se, ale nejde to). Nenašla se žádná nová star typu rakouského ministra zdravotnictví Rudiho Anschnobera, který ještě před pár lety při protestech proti Temelínu sám netušil, kam to dotáhne. Nebo jeho německého kolegy Jense Spahna, křesťanského demokrata, který má namířeno do křesla kandidáta na spolkového kancléře. Máme jen partu rozhádaných chaotů, kteří se neradi vzdávají nabyté moci.

Týdeník hrot

  • Holding do nepohody
  • Ať učí, do umí
Objednat nyní