Zubři se vracejí do Evropy. Ve Španělsku mají zamezit lesním požárům

V řadě evropských zemí se zvyšuje počet zubrů. Ve Španělsku mají pomoci lesním porostům spásáním drobných dřevin. Vyčištění lesa sníží šíření požárů během léta.

Zubři se vracejí do Evropy. Ve Španělsku mají zamezit lesním požárům
ilustrační foto | Shutterstock.com

Španělští ochranáři doufají, že zubr evropský, blízký příbuzný amerických bizonů, může ve volné přírodě zabránit šíření lesních požárů během extrémních letních teplot, které každoročně trápí Pyrenejský poloostrov. Přitom zubři zde vymřeli už před deseti tisíci lety.

Za posledních deset let požáry ve Španělském království zničily 741 tisíc hektarů lesů, což je čtvrtina plochy lesů v Česku. Požáry tu začínají být stále častější a ničivější, podobně jako je tomu v Kalifornii a Austrálii.

Mónica Parrillaová z Greenpeace tvrdí, že to je způsobeno kombinací globálního oteplování a vylidňování španělského venkova. Vede to k tomu, že stále méně lidí chová ovce, jež spásají trávu na loukách mezi stromy. Jejich místo by alespoň částečně mohl v krajině zaplnit zubr. 

Jeho počty v řadě evropských zemí prostřednictvím programů reintrodukce rostou. Téměř polovina evropských zubrů žije v Polsku a Bělorusku. V roce 2016 žilo v Evropě 6500 zubrů, v roce 2019 jich bylo už o dva tisíce více.

Výkonná sekačka

Ve Španělsku jich bylo v roce 2018 okolo stovky, nyní to je až 150 jedinců. Šéf Rezervace a centra pro ochranu bizona evropského ve Španělsku Fernando Morán je přesvědčen, že zubr, který v případě samce může vážit až tisíc kilogramů, je velmi výkonnou „živou sekačkou“ na vegetaci. Za den dokáže sežrat až 30 kilogramů biomasy. Třetina připadá na dřeviny, zbytek na výhonky a listy. Zubr výrazně zlepšuje biodiverzitu v zanedbaných lesích a porostech, zdůraznil Morán

Kromě snižování rizika šíření lesních požárů jeho činnost pomáhá dalším drobným živočichům v lese. Morán tvrdí, že čištění lesa vyjde na tři tisíce eur za hektar. Zubři to ale udělají zadarmo. Nechávají růst rovné mladé stromky, ty ohnuté sežerou.

Stěžuje si ale na to, že centra nedostávají žádné peníze od vlády, protože tento druh velkého přežvýkavce není považován za původní, neboť už dávno vyhynul. Ve zbytku EU to je podobné, jen Polsko a Rumunsko mají státem financované programy pro reintrodukci zubrů. 

Osvěta chybí

Parrillaová souhlasí s tím, že by zubři mohli přispět k záchraně lesů ve Španělsku. Je ale potřeba více osvěty, aby s tím byli zejména obyvatelé venkova srozuměni. Sonia Roig Gómezová, jež učí lesnictví a ochranu životního prostředí na Polytechnické univerzitě v Madridu, vysvětlila, že od 50. let minulého století se španělský venkov vylidňuje. Zánik farem vede k tomu, že se rozšiřují zanedbané louky, jež urychlují šíření požárů. Zubři ale zatím nemohou být volně vypouštěni, musejí se chovat na soukromých pozemcích. 

Programy návratu zubrů do krajiny připomínají podobné snahy vrátit vlka do volné přírody v řadě evropských zemí, včetně Česka. Zejména chovatelé ovcí, ale i dalšího dobytka nemají pochopení pro „pokusy“ ochránců přírody vracet vyhynulá zvířata do kulturní krajiny.

Volně žijící zubři byli v Evropě vyhubeni mezi světovými válkami. V Polsku byl poslední zubr zastřelen v roce 1919, v Rusku 1927. Několik jedinců přežilo v zajetí. Centrem obnovy jejich populace je Bělověžský prales, který leží na hranici Polska a Běloruska. Ve Španělsku existuje už 35 center, jež se podílejí na reintrodukci zubrů. Za deset let se jejich počet zvýšil z 22 jedinců na 150 kusů. Morán doufá, že se jejich počet podaří zvýšit až na tisícovku.