Vybrané články
z týdeníku The Economist

Ztracený, nalezený a zase ztracený Leonardo

Co se stalo s obrazem slavného malíře, který se v roce 2017 prodal v aukci za 450 milionů dolarů.

Ztracený, nalezený a zase ztracený Leonardo
ilustrace Vojtěch Velický

Výstava Leonardo da Vinci slibovala i na poměry velkolepých show mimořádnou podívanou. Výstava, která trvala od října 2019 do února 2020, připomínala 500. výročí úmrtí slavného mistra a pořádal ji pařížský Louvre, muzeum, jež vlastní víc malířových děl než jakákoli jiná instituce. Dva roky předtím vynesl nově objevený da Vinciho obraz Ježíše Krista v aukci rekordních 450 milionů dolarů. Salvator Mundi, přezdívaný „Mona Lisa v mužském provedení“, měl být vůbec poprvé vystaven právě v Louvru vedle svého ženského protějšku. V to alespoň kupec doufal. Když se výstava otevřela, po obrazu nebylo ani památky, přestože jej avizoval i katalog (vytištěný před jejím zahájením). Obraz, který se vynořil neznámo odkud, jako by znovu zmizel. A francouzský filmař Antoine Vitkine ve svém novém kontroverzním dokumentárním filmu Spasitel na prodej vysvětluje proč.

Kde se vzal

Aby se divák dokázal ve spletitém příběhu zorientovat, zvolil Vitkine chronologické vyprávění, každou z částí však líčí jiná postava: „Obchodník“, „Žoldnéř“ a tak dále. Začíná Robertem Simonem, newyorským obchodníkem s uměním, jenž v roce 2005 zaplatil 1175 dolarů za špinavý obraz z garážového výprodeje v New Orleansu, který dopředu ani neviděl. Po zdlouhavém restaurování se začalo šuškat, že by se mohlo jednat o dílo samotného velkého mistra.

Ambiciózní britský kurátor jménem Luke Syson se rozhodl, že z tohoto nového objevu udělá hlavní hvězdu da Vinciho výstavy, kterou v roce 2011 chystala londýnská Národní galerie. Po skončení výstavy nabídl Simon obraz k prodeji. Doslechl se o tom jistý Dmitrij Rybolovlev, silně věřící Rus, jenž zbohatl na obchodu s uhličitanem draselným (používá se jako hnojivo).

Pro „Oligarchu“, jak Rybolovleva v dokumentu tituluje Vitkine, pracoval jako „Pravá ruka“ švýcarský byznysmen a obchodník s uměním jménem Yves Bouvier. Bouvier Rybolovlevovi namluvil, že pro něj usmlouval cenu obrazu na pouhých 127,5 milionu dolarů. Obraz byl jeho. (Sám Bouvier za obraz údajně zaplatil 80 milionů, Rybolovlev na něj kvůli tomu podal žalobu a případ doteď řeší soudy v několika zemích.)

Podle dokumentaristy ztratil naštvaný a podvedený Rybolovlev o obraz zájem a rozhodl se ho znovu prodat. V tu chvíli vstupuje na scénu aukční síň Christie’s, která s obrazem zorganizovala bleskové mezinárodní turné. Poté jej nabídla k prodeji v rámci své největší aukce moderního umění v New Yorku, k níž jeden z komentátorů v dokumentu poznamenal, že přitahuje „nové kupce, kteří nic nevědí o atributech a restaurování, kteří nekupují staré mistry, ale přitáhne je velké jméno“.

O možnosti, že se da Vinci mohl na obrazu jen podílet nebo jen vznikl v jeho dílně, nikdo nemluvil. Globální šéf Christie’s a dražitel Jussi Pylkkänen naopak zdůraznil, že obraz v minulosti patřil „do sbírek tří anglických králů“.

Pozvánka do Abú Dhabí

Spasitel na prodej zachycuje opojné vzrušení při aukci, při níž se nakonec Salvator Mundi prodal téměř za pětinásobek původních odhadů. Několik dní poté prozradily zdroje z amerických zpravodajských služeb deníku New York Times, že kupcem byl princ Badr bin Abdulláh a že působil jako prostředník svého bratrance a saúdskoarabského korunního prince Muhammada bin Salmána.

Mnoho komentátorů předpokládalo, že se má obraz stát hlavním lákadlem Louvre Abú Dhabí, velkolepého nového muzea, které se otevřelo právě ten měsíc. Abú Dhabí má dlouholetou smlouvu o spolupráci s Louvrem, jemuž plynou značné finanční prostředky výměnou za to, že propůjčil muzeu v Perském zálivu jméno, půjčuje mu umělecká díla ze svých sbírek a radí mu s akvizicemi nových.

V závěrečných deseti minutách Vitkinova filmu vysvětluje vysoce postavený úředník francouzské vlády, natočený v bílé divadelní masce, aby skryl svou totožnost, proč se Salvator Mundi nakonec na pařížské výstavě neobjevil. Louvre má jako jedno z mála muzeí na světě přístup k urychlovači částic, což je zařízení, které umožňuje provést hloubkovou analýzu uměleckých děl.

Podle Vitkinova zdroje francouzští odborníci zjistili, že autorství obrazu sice stále lze přisuzovat da Vincimu, ale podílelo se na něm i několik dalších malířů z jeho dílny. Kurátor Vincent Delieuvin nabídl v brožuře, která měla výstavu doprovázet, poněkud odlišný pohled. Vědecká analýza obrazu podle něj potvrdila tezi, že je Salvator Mundi skutečně „signované dílo“ (tedy vytvořené da Vinciho rukou), ale bylo „bohužel poškozeno špatným skladováním a dřívějšími brutálními restaurátorskými pokusy“.

Pro zmizení obrazu však může existovat i prozaičtější důvod. Podle nejmenovaného francouzského úředníka požadovala Saúdská Arábie, aby Salvator Mundi visel hned vedle Mony Lisy, což mělo podtrhnout majestátnost jejich nejnovější akvizice. Když to Louvre odmítl – protože Mona Lisa má vlastní místnost a zabezpečení a kvůli da Vinciho výstavě ji nehodlali nikam stěhovat –, Rijád zapůjčení obrazu zatrhl. Podle magazínu Art Newspaper stáhl Louvre brožuru k výstavě z prodeje, protože muzeum nesmí psát o uměleckých dílech, která nevystavuje.

Dokuthriller

Vitkinovi se podařilo na kameru rozmluvit impozantní množství lidí a vypráví strhující příběh, takže Spasitel na prodej místy působí spíš jako thriller než jako dokument. Ale ten příběh ještě zdaleka neskončil. Není vůbec jasné, co se s obrazem stalo ani jaká jej čeká budoucnost. A o tom, jaký vliv bude mít rozhodnutí Louvru na osobní vztahy mezi Emmanuelem Macronem a saúdskoarabským korunním princem, na osud francouzských zbrojních zakázek v Perském zálivu, na francouzskou diplomacii v regionu a na budoucnost velkých kulturních projektů, které Francie chtěla vybudovat v Saúdské Arábii, o tom všem může vzniknout úplně jiný film.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní