Vybrané články
z týdeníku The Economist

Změň se, nebo zkrachuj

Pandemie bude mít pro univerzity bolestivé následky a donutí je změnit způsob, jak učí.

Změň se, nebo zkrachuj

Za normálních okolností se mezinárodní letiště v rozvojových zemích na konci léta hemží nervózními osmnáctiletými studenty, kteří se chystají na novou životní etapu na nějaké západní univerzitě. Každoroční migrace více než pěti milionů mladých lidí je triumfem globalizace. Studenti poznají svět a univerzity dostanou novou várku štědře platících zákazníků. Nyní jsou však lety zrušené, hranice uzavřené a každoroční stěhování světového studentstva se stává další obětí pandemie.

Covid-19 studentům komplikuje život. Mnozí z nich si musejí vybrat ze dvou nešikovných možností – buď mohou sledovat online semináře u rodičů v obýváku, nebo studium odložit, dokud se život nevrátí jakž takž do normálu. Pro univerzity je to pohroma. V první řadě přicházejí o velkou část příjmů ze školného od zahraničních studentů, ale protože jsou kampusy ideálním prostředím pro šíření infekce, budou muset univerzity úplně změnit celé své fungování.

Všechno zlé však může být pro něco dobré. Vládní dotace a rostoucí poptávka mnoho let umožňovaly vysokým školám odmítat změny, které by jinak prospěly studentům i celé společnosti. Teď už nejspíš vzdorovat nedokážou.

Číňané už nejsou vítáni

Vyšší vzdělání vzkvétá. Od poloviny 90. let minulého století se z bohatého do rozvojového světa rozšířil názor, že je nezbytné mít titul z nějaké přední univerzity. Počet mladých lidí, kteří se hlásí na vysokou školu, stoupl od roku 1995 z 16 na 38 procent. Výsledky byly vidět na přepychových univerzitních areálech v celém anglosaském světě; tamní lepší vzdělávací instituce totiž nejvíc těžily z ambic chudší části světa.

Přibývá však problémů. Hlavním zdrojem štědře platících zahraničních studentů pro západní univerzity byla Čína. Nyní se však vztahy mezi Západem a Čínou kazí. Studenti s vazbami na čínskou armádu mají zákaz vstupu do Ameriky.

Také vlády se obracejí proti univerzitám. V době, kdy je vzdělání jedním ze základních politických štěpení, mají vysoké školy problém některé politiky přesvědčit o svém významu. Americký prezident Donald Trump je označuje za nástroje „radikální levicové indoktrinace, a ne vzdělávací instituce“. Nějakých 59 procent republikánských voličů vnímá vysoké školy negativně – oproti pouhým 18 procentům u demokratů. V Británii zase univerzitám „nepomohl“ jejich hlasitý odpor k brexitu. Vzhledem k tomu, že stát platí v Americe, Austrálii a Británii čtvrtinu až polovinu terciárního vzdělání (prostřednictvím studentských půjček a grantů), jsou dobré vztahy s vládou pro školy důležité.

Zdrojem skepse politiků není jen nějaká zášť. Vlády investují do vyššího vzdělání, aby zvýšily produktivitu zlepšením kvality lidského kapitálu. Ale přestože univerzity prosperovaly, produktivita v bohatých ekonomikách klesala. Mnozí politici se domnívají, že vysoké školy neučí ty správné předměty a chrlí víc absolventů, než trh práce dokáže absorbovat. Není potom divu, že stát začíná z podpory univerzit couvat. V Americe zůstaly státní platby univerzitám v posledních letech stejné. V Austrálii zdvojnásobila cena za diplom v humanitních oborech, zato má klesnout v těch předmětech, které vláda považuje za prospěšné pro ekonomický rozvoj země.

Nešťastná třináctka

Existují také pochybnosti ohledně přínosů pro samotné studenty. Platový bonus, který s sebou nese vysokoškolský diplom, je stále výrazný – v průměru se studium stále vyplatí. Ale ne všem. Britský Institute for Fiscal Studies (IFS) spočítal, že pětina absolventů by na tom byla finančně lépe, kdyby vůbec na vysokou nešli. V Americe nestihnou čtyři ze šesti studentů školu dokončit ani za šest let – a ti, kteří to stihnou, nemají z diplomu už zdaleka takový finanční užitek, jako tomu bývalo dříve. Počet zájemců o vysokoškolské studium celosvětové dál stoupá, ale v Americe mezi lety 2010 a 2018 o osm procent poklesl.

A do toho přišel covid-19. Recese mívají ve zvyku posilovat poptávku po vyšším vzdělání, protože špatné pracovní vyhlídky nutí lidi usilovat o vyšší kvalifikaci. Tentokrát se však mohou příjmy univerzit propadnout – postará se o to kombinace vládních nařízení a studentské nervozity. Minulý měsíc Trumpova administrativa oznámila, že do země nepustí nové zahraniční studenty, jejichž kurzy přesunula vysoká škola na internet. Sydney, Melbourne, UNSW a Monash, čtyři největší australské školy, inkasují třetinu svých příjmů od zahraničních studentů. Již zmiňovaný IFS očekává, že anglické univerzity přijdou v následujícím akademickém roce o čtvrtinu příjmů.

Škody způsobené covidem-19 minimálně krátkodobě zvýší závislost univerzit na státu. Podle IFS hrozí v současné době krach přinejmenším 13 vysokým školám v Británii. Vlády by měly univerzitám pomoct, ale měly by rozlišovat a podpořit hlavně ty instituce, které nabízejí kvalitní výuku a jsou pro společnost prospěšné. Ty, které tato kritéria nesplňují, by měl stát nechat narazit do zdi.

Univerzity, které pandemii přežijí, by se měly poučit. Zejména ty nejprestižnější se dosud zuby nehty bránily změně a například odmítaly nabízet bakalářské či magisterské kurzy online. Nešlo o to, že by snad na výuce na dálku bylo něco špatného – plná třetina postgraduálních kurzů se loni odehrávala pouze online –, ale o to, že si pod pojmem bakalářské či magisterské studium studenti i školy představovali tři či čtyři roky studií v kampusu. Poptávka byla tak vysoká, že univerzity neměly nejmenší důvod cokoliv měnit.

Teď je okolnosti ke změně tlačí. Podle projektu College Crisis Initiative při Davidson College se bude v nejbližším semestru pravděpodobně jen na necelé čtvrtině amerických univerzit převážně či kompletně učit prezenčně. Pokud bude tento trend pokračovat, poklesne poptávka. Studenti si totiž často nekupují univerzitní zkušenost jen proto, aby zvýšili své potenciální výdělky v budoucnu, ale také aby se osamostatnili od rodičů, udělali si nové přátele a našli životní partnery. Zároveň to však také snižuje náklady a studenti dostávají možnost studovat z tepla domova.

Minulost neomlouvá

Covid-19 se stal katalyzátorem inovací. Big Ten Academic Alliance nabízí mnoha ze svých 600 tisíc studentů možnost zapsat si online přednášky z ostatních univerzit v rámci tohoto konsorcia univerzit na americkém Středozápadě. Digitální technologie mohou školství ohromně zlepšit. Mizerné prezenční přednášky se dají snadno nahradit online kurzy přednášenými špičkovými pedagogy, čímž se zase otevře prostor pro výuku v menších skupinách, která je mezi studenty nejžádanější.

Univerzity jsou oprávněně pyšné na svou mnohasetletou tradici, ale slavná minulost se v posledních letech až příliš často stávala zástěrkou pro odpor ke změnám. Pokud je koronavirus probere z letargie a sebeuspokojení, může z celé té pohromy nakonec ještě vzejít něco dobrého.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání krátkou práci
Objednat nyní