Špehování, propaganda a sabotáže jsou pořád běžné, ale demokratické armády už neumějí oklamat nepřítele.
V noci pátého června 1944 se k zemi nad francouzským pobřežím snášelo pět set figurín. Každá z nich ještě ve vzduchu stačila vypálit – díky malému pyrotechnickému zařízení. Po dopadu na zem napodobily výbušné nálože výsadkářskou rutinu pálení padáků. Na nepřátelském území seskočil předvoj fantomové armády, nejambicióznějšího kouzelnického triku v dějinách vojenství.
Spojenci chystali invazi do Francie, ale nechtěli, aby Němci věděli, kde a kdy zaútočí. A tak postavili George Pattona, skutečného generála, do čela smyšlené jednotky: První americké armádní skupiny. Celá klamavá kampaň dostala jméno Bodyguard (osobní strážce), což byla narážka na dřívější výrok Winstona Churchilla: „V čase války je pravda tak vzácná, že by ji vždy měli doprovázet osobní strážci lží.“
Dřevěné vyloďovací čluny, nafukovací tanky a falešná rádiová komunikace naznačovaly, že ke spojeneckému vylodění dojde v Pas-de-Calais, dobrých tři sta kilometrů od normandských pláží, kde na břeh vystoupily skutečné jednotky. Kulisáci postavili v Doveru maketu skladu paliva a důvěryhodnost té atrapě dodaly návštěvy krále Jiřího a generála Dwighta Eisenhowera. Herec podobný generálu Bernardu Montgomerymu, veliteli spojeneckých pozemních sil, odletěl do Afriky, aby vyvolal dojem, že se nic nechystá. Zabralo to. Den D Němce zaskočil. Ještě několik týdnů po vylodění se domnívali, že Pattonova imaginární vojska zaútočí z jiného směru.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot