Zlaté vejce s bílou pěnou. Japonci si z Prazdroje stáhli už 11 miliard

Japonská skupina Asahi si během čtyř let od převzetí stáhla z Prazdroje 11 miliard korun. Ostatní majitelé pivovarů se tomu ani zdaleka nepřibližují.

Zlaté vejce s bílou pěnou. Japonci si z Prazdroje stáhli už 11 miliard
Prazdroj aktuálně prodává v hospodách jen pět procent toho, co loni. I díky prodejům dražšího, čepovaného piva přitom pivovar v uplynulých letech vykazoval vysoké zisky. | Profimedia.cz

Polský LGBT aktivista Krzysztof Tyczyński toho měl dost. Letos v únoru sedl ke klávesnici a napsal na Facebook krátký, ale ostrý post. Kvůli sponzoringu galavečera homofobního týdeníku Gazeta Polska v něm vyzval k bojkotu produktů polské pivovarnické skupiny Kompania Piwowarska. Tyczyńského výzvy si všimla mnohá polská i mezinárodní média a začali ji sdílet umělci a hospodští za hranicemi země. 

Jak však souvisí polský boj za práva LGBT komunity s českým pivním trhem? Kompania Piwowarska spadá stejně jako Plzeňský Prazdroj pod japonskou skupinu Asahi. Vedle známých polských značek Lech či Tyskie se tak výzva týkala i Pilsner Urquellu a Kozla. A jak se zdá, minimálně částečně slavila úspěch. 

„Mám spolupracovníka, který je homosexuál, a toho se to těžce dotýká. Jsme navíc dost politická hospoda, a Pilsner Urquell jsme proto přechodně bojkotovali a nenabízeli ho asi tři měsíce,“ říká po telefonu hostinský z „kulturní kavárny“ Alte Bäckerei v hornolužickém Großhennersdorfu, který si nepřál zveřejnit své jméno. Dnes lahvovou plzeň sice znovu nabízí, u piva Tyskie však zůstává konzistentní.

Na Prazdroj nebude mít příhoda zásadní dopad, s tak masivním ohlasem se Tyczyńského iniciativa zase nesetkala a podle vyjádření pivovaru se podařilo „nedorozumění“ vysvětlit. Nejde však o jediný podobný případ a názorně ukazuje, jak může zahraniční vlastník zkomplikovat tuzemským pivovarům fungování zdánlivě zcela nesouvisející záležitostí. 

Naopak pro Asahi se převzetí proslulé české značky zdá mimořádně výhodné. Od jedné z největších byznysových transakcí v české historii uplynuly právě čtyři roky, a je tak čas na malou rekapitulaci nejen vztahů Prazdroje a Asahi, ale i dalších velkých pivovarů a jejich vlastníků.

Miliardy v Plzni, přecenění na Smíchově

Japonci koupili Prazdroj společně se značkami Lech, Tyskie, ale i se slovenským Topvarem, maďarským Dreherem a rumunským brandem Ursus od SABMilleru. Prodej byl podmínkou antimonopolních úřadů pro spojení s konkurenčním Anheuser-Busch InBev a vytvoření největší pivovarnické skupiny světa. 

Asahi dalo za balík pivovarů rekordních 7,3 miliardy eur, tedy 200 miliard korun, a přebilo tak i nabídky PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, skupiny J&T či family officu R2G Oldřicha Šlemra a zakladatelů Avastu Eduarda Kučery a Pavla Baudiše, kteří se kvůli Prazdroji spojili se švýcarským potravinářským gigantem Jacobs.  

Minimálně pokud jde o Prazdroj, se Japoncům už část investice vrátila. Letos sice celým pivovarnickým trhem zamíchala pandemie koronaviru, a další vývoj je tak dost nejistý, v průběhu předchozích tří let si však vlastníci z Plzně na dividendách vytáhli téměř 11 miliard korun.

 

Je nutno říct, že bylo z čeho. Zisky Prazdroje pod Asahi vzrostly o miliardu na 4,7 miliardy korun. Pivovaru se oproti trendu na trhu dařilo až do nákazy zvyšovat prodeje dražšího, čepovaného piva s vyšší marží. V maloobchodní síti se ceny Pilsner Urquellu drží nad průměrem a stejně jako v minulosti si i letos u obchodníků prosadil zvýšení cen, na čemž se postupně svezl celý zbytek trhu. Pivovar nicméně vynášel i předchozímu vlastníkovi, SABMiller si v roce 2010 z Plzně stáhl dosud nejvyšší, pětimiliardovou dividendu. Nebýt podmínky antimonopolních úřadů, nejspíš by se Prazdroje nikdy nezbavoval. 

To je také rozdíl oproti dalším zahraničním vlastníkům, kteří si v Česku pořídili své pivovarnické portfolio. Vůbec nejhůře vypadá bilance dvojky trhu, Pivovarů Staropramen. Ty jsou od převzetí severoamerickou Molson Coors v roce 2012 prakticky nepřetržitě ve ztrátě. V nejlepším roce 2017 skončil smíchovský pivovar v minusu 82 milionů, nejhlouběji se do červených čísel dostal o rok později, když vykázal ztrátu 3,1 miliardy. Za celou dobu si tak vlastník ze Smíchova nestáhl ani korunu. 

Pivovar ztrátu zdůvodňuje účetními operacemi kvůli přecenění při fúzi v roce 2012. Čísla za loňský rok Staropramen zatím nezveřejnil, oznámil však, že tržby vzrostly o 3,2 procenta, a podle mluvčí Denisy Mylbacherové vykázal jak zisk z provozní činnosti, tak zisk po zdanění. 

Deník E15 letos na jaře napsal, že Molson Coors hledá pro Staropramen kupce, což pivovar s odkazem na vyjádření výkonného ředitele Gavina Hattersleyho popírá. Podle zdrojů týdeníku Hrot je prodej ve hře, alespoň dočasně je však pozastaven. Vzhledem ke koronaviru je na něj ta nejhorší možná doba a vlastník chce počkat, až se situace zlepší. 

Z Budějovic nejspíš nic

Ani tuzemská trojka Heineken s pivovary Starobrno, Krušovice či Březňák zatím výsledky za loňský rok nezveřejnila, v předchozích pěti letech ovšem posílala mateřské společnosti do Amsterodamu na dividendách praktický celý zisk. V souhrnu šlo o necelou miliardu korun, oproti Prazdroji tedy podstatný rozdíl.   

Bereme-li v úvahu posledních pět let, o něco lépe než Heineken je na tom Česká republika coby vlastník Budějovického Budvaru. Stát si díky jihočeskému pivovaru vylepšil příjmovou stránku rozpočtu o 1,8 miliardy korun. S tím je však nejspíš v dohledné době konec. „Vzhledem k letošní mimořádné situaci a i vzhledem k pokračování našeho investičního plánu je to nepravděpodobné,“ říká k otázce odvodu do státní kasy ředitel Budvaru Petr Dvořák. 

Budvar jednak pokračuje v nákladných investicích za 1,5 miliardy korun, které budou v příštím roce pokračovat rozšířením varny, a stejně jako na celý trh i na něj citelně dopadá utlumení poptávky v souvislosti s čínskou chřipkou. Nechce-li vláda Budvar umořit, jako se to stalo s Lesy České republiky, ze kterých si stát stáhl veškeré rezervy a kůrovcová kalamita pak zastihla podnik nepřipravený, měla by pivovar šetřit. 

Soul proti Plzni

„Státní“ Budvar má oproti konkurenci jednu výhodu, která z domácí perspektivy není úplně zřejmá. Zatímco v Česku čelí nepřetržitým pochybnostem, zda má, či nemá stát vařit pivo, v zahraničí je vnímán jako středně velká firma, která není součástí žádné nadnárodní skupiny. To je v éře řemeslných pivovarů cenná výhoda a už došlo k případům, kdy provozovatelé zahraničních hospod právě z tohoto důvodu vyměnili jinou českou značku za Budvar. Koneckonců i hostinský z „politické“ hospody v Großhennersdorfu si s takovou myšlenkou pohrává. 

Také třeba Starobrno je v zahraničí občas v nabídce hospod, které se jinak zaměřují na produkci řemeslných pivovarů, a Heinekenu se tak také daří u Starobrna v zahraničí držet pověst malé značky. V diskusích pak lze ovšem narazit na rozhořčené reakce informovaných pivařů. A také u domácích konzumentů si Heineken letos naběhl, když speciály Starobrna začal nabízet pod označením craft.

Občas na tuzemský pivovar dopadnou i poměrně složité politické spory v daleké cizině sahající hluboko do historie. Něco podobného loni postihlo opět Prazdroj na lukrativním jihokorejském trhu. Spory země s Japonskem o kompenzace za okupaci v letech 1910 až 1945 vyeskalovaly ve vzájemný bojkot zboží. Korejské řetězce vylistovaly z nabídky japonské pivo a výsledkem byl loni v srpnu meziroční propad prodejů o 97 procent. 

Týkalo se to i Pilsner Urquellu a Kozla a pivovar to ovlivnilo více než v úvodu popsaný bojkot v Polsku. „Obchod s Jižní Koreou je ovlivněn bojkotem japonských výrobků, včetně výrobků vlastněným japonskými společnostmi. V uplynulém období jsme zaznamenali pokles exportu do Jižní Koreje, nedokážeme však čísla očistit o vliv pandemie koronaviru,“ říká k tomu mluvčí pivovaru Zdeněk Kovář.   

Ve srovnání s konkurencí přesto právě Prazdroj představuje pomyslnou slepici snášející zlatá vejce, která nemá na trhu obdoby. Tedy pokud letos nechcípne na čínskou chřipku.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Co zbylo z čínských investic v Česku
  • Čeká nás návrat inflace?
Objednat nyní