Zjevné chyby Češi neodpouštějí

Roušky se vracejí, ale ochota je nosit je mnohem menší než na jaře.

Každý nosíme v hlavě malé domácí kino a zpětně si můžeme promítnout, co nám v ní z prvních pár měsíců pandemie utkvělo nejvíc. Hradčanské náměstí a Karlův most v pravé poledne, vše zalito jarním sluncem, zcela bez lidí – jak po výbuchu neutronové bomby. Narvané hospody den před jejich uzavřením, jako by to mělo být poslední pivo s kamarády v životě. Debata s epidemiology, kteří zažívali svou hvězdnou hodinu, pyšní, jak se jim daří „škrtit bestii“, až jim člověk musel připomenout, že nás to stojí na výpadku ekonomiky tři miliardy. Každý pracovní den. A pak taky televizní spot „Já chráním tebe, ty chráníš mě“, nabádající k nošení roušek, které vláda sice nařídila, ale nedodala.

Do mého vzpomínkového videa patří i scénka z jednoho ministerstva: sekretářky v pracovní době zastřihují látku, šíjí a navlékají gumičky na jednu roušku za druhou jako v manufaktuře. Generace odkojená svépomocí a Burdou oprášila šicí stroje.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit