Ze dvou třetin Merkelová, z jedné Thatcherová

Mohli by si Francouzi, až v dubnu půjdou volit, vůbec poprvé zvolit une présidente? Ségolène Royalová to málem dokázala v roce 2007 jako kandidátka socialistů, ale nakonec ji porazil Nicolas Sarkozy. O deset let později prohrála i populistka a nacionalistka Marine Le Penová, kterou jasně předčil centrista Emmanuel Macron. Tentokrát to tedy zkoušejí gaullisté. Na začátku prosince si vybrali za svou prezidentskou kandidátku Valérii Pécresseovou, šéfku metro­politního regionu Île-de-France.

Pécresseová v závěrečném kole primárek suverénně porazila Érica Ciottiho, poslance z Nice a zastánce tvrdé protipřistěhovalecké linie z pravého křídla strany, když získala 61 procent proti jeho 39 procentům. Pár dní poté poskočila v průzkumu společnosti Elabe ze čtvrtého na druhé místo mezi prezidentskými uchazeči s tím, že v případném druhém kole by Macrona porazila. Ponominační nárůst preferencí je obvyklý jev a v dalších průzkumech neposkočila zdaleka tolik. Ale bývalá ministryně pro rozpočet a absolventka elitní školy ENA rázem působí jako solidní vyzývatelka Macrona.

Vítězná povaha

Před primárkovou kampaní považovali mnozí Pécresseovou za outsiderku. Z průzkumů vyplývalo, že pokud by si ji Republikáni vybrali za kandidátku, dopadla by v celostátních volbách hůř než Xavier Bertrand, její konkurent a šéf regionu Hauts-de-France. Stejně jako Bertrand Pécresseová v minulosti opustila stranu, přičemž v jejím případě bylo důvodem rozčarování z bezradnosti vlastní partaje. Pécresseová však zabodovala ve všech čtyřech televizních debatách, z nichž vyšla jako seriózní a informovaná kandidátka s břitkým jazykem. Divákům také připomínala, že má vítěznou náturu. Zkraje letošního roku byla znovu zvolena do čela „svého“ regionu Île-de-France, když rozdrtila krajní pravici, zelené i centristy. Nakonec jí v primárkách straníci dali přednost jak před Bertrandem, tak před Michelem Barnierem, někdejším unijním vyjednavačem brexitu; oba byli vyřazeni v těsném prvním kole volby.