Komentář: Zbývají už jen atomovky

Nepoučení se z vlastní historie znamená nutnost si ji zopakovat. Zbývá jen věřit, že je možné se v tom ruském opakování vlastní historie obejít bez jaderných hlavic a postačí nová železná opona.

Komentář: Zbývají už jen atomovky
ilustrační foto | Profimedia.cz

Přes pomalý a neochotný rozjezd nakonec přes víkend nabraly sankce proti Rusku na síle. Nejspíše se dá říci, že větší ráži už Západ nemá. Odstřižení ruské centrální banky od devizových rezerv a zablokování mezinárodního platebního styku bleskem znehodnotilo rubl i veškerá ruská aktiva všude po světě. Putin je fakticky v ekonomické izolaci. V takové, v jaké nebyl ani Sovětský svaz za železnou oponou.

Krátkodobě může ruský, dost zdravý, finanční systém dopady na obyvatelstvo tlumit, ale moc dlouho to nevydrží. Lze čekat prudký růst inflace, uzavírání mnoha podniků, masivní vzestup nezaměstnanosti a brutální zchudnutí celé společnosti, která si zřejmě doposud moc neuvědomovala, kam ji Vladimir Putin poslal. Ve frontách u bankomatů to však asi každému dojde.

Západ udělal to co musel, i když ho k tomu nakonec z velké části donutilo hluboké rozhořčení veřejnosti a její masivní tlak. Nyní ale musíme věřit, že při tom rozhodování naši politici přemýšleli i o tom, jak bude Rusko reagovat a jaké pak máme další možnosti.

Že Putin zastaví invazi na Ukrajinu a stáhne své vojáky za mezinárodně uznané hranice, je krajně nepravděpodobné. To, jak zachrastil jadernými hlavicemi v reakci na oznámení sankcí, dost jasně vypovídá o tom, jak si kremelský car situaci vyhodnotil. A je nespornou pravdou, jak v rozhovoru pro Seznam Zprávy konstatoval exguvernér ČNB Miroslav Singer, že riziko rozpoutání jaderné války se zavedením sankcí výrazně zvýšilo.

Že by Putina teď smetla nespokojenost lidí zasažených sankcemi, je také krajně nepravděpodobné. On i velká část ruské společnosti jsou hluboce přesvědčeni o tom, že její věc je spravedlivá a nesou na svém hřbetě úděl věčného boje se světovým zlem. Tohle spasitelství je hluboce ukotveno v ruské povaze a upevnila ho i skutečnost, že prohra ve studené válce je interpretována celých třicet let jako ponížení a nikoli osvobození od komunismu.

V Rusku nedošlo k sebereflexi po německém vzoru, kdy by Rusové pochopili, jak moc uplatňováním své totalitní ideologie ublížili národům ve svém okolí a připravili o život miliony lidí i to, že podobnost důsledků jejich sovětského režimu s tím nacistickým není až tak náhodná.

Nepoučení se z vlastní historie, jak známo, znamená nutnost si ji zopakovat. Teď už to asi zastavit nejde. Zbývá jen věřit, že je možné se v tom ruském opakování vlastní historie obejít bez jaderných hlavic a postačí nová železná opona.